Zastávka v Ekvádoru
Je půl šesté ráno, jsem ve výšce 5700, pořád je ještě tma, koukám na sněhovou stěnu před sebou a ptám se „kudy se tady proboha chodí nahoru?“.
0
Everesting… nebo dva.
“Co to jako je ten Everesting. To musí být dobrá blbárna jezdit ten samej kopec tolikrát. Dáme to na Dlouhé Stráně, to bude stačit jen 10-11x“ shodli jsme se s Dvořkou a tak to vlastně začlo.
