Běhání v Raxalpen

Raxalpen jsou v ČR známé částečně kvůli blízkým ferratám, ale hlavně jako skvělá lezecká oblast. Kdo z moravských lezců nikdy nebyl v Hollentalu? S rozmachem SkyRunningu, ultratrailu a prostě horských běhů mají „Raxy“ nejlepší předpoklady stát se ideálním tréninkovým prostorem pro tyto běhy. A protože příští horská běžecká sezóna pomalu dostává obrysy, nebylo na co čekat a o posledním říjnovém víkendu jsem se vydal to prověřit.

Plán byl jednoduchý. V pátek odvolit, odjet do Raxů, odběhat toho co nejvíc a co nejvíc v horském terénu a domů se vrátit co nejvíc zničenej. Parkoviště v Kaiserbrunnu, kde jsme také zakempili, předělali Rakušáci kvůli neustále kempujícím Čechům prakticky na kemp. Kaiserbrunn se nachází v hlubokém údolí, které rozděluje Raxalpen na dvě strany, čímž se přirozeně nabízel i běžecký program – v sobotu na jednu stranu na Klosterwappen, v neděli na druhou stranu na Heukuppe a v pondělí (byl svátek) se uvidí.

Jak to tak chodí, plán se trochu změnil – volby v pátek ještě dobrý, zničila mě ale dopravní situace u nás a cesta do Rakous, takže jsme dojeli v noci asi o půl druhé. Směrem na Klosterwappen jsem tak vyrazil až asi před 11 hodinou. Odměnou mi ale bylo krásné počasí a Sluníčko. Bohužel chvíli po výběhu mi začal Garmin hlásit, že „battery v prdeli“, takže trasa aspoň stručně byla následující:

Sobota: Z Kaiserbrunnu (535) výběh po pěšince na Fridrich-Haller Haus (1250), tam se přede mnou rozevřela krásná malebná louka, dál na vrchol Krummbachstein (1650), pěkně v trailu do sedla Krumbachsattel (1333), dále na horní stanice lanovky Hochschneeberg (1800), kde to docela žilo, kolem kosodřeviny a nějaký budky po placatější části až po zavěrečné stoupání na Klosterwappen (2076). Tam trochu fučelo a rozhodl jsem se zvolit ten nejprudší a nejtechničtější seběh ke Kienthaler Hutte (1413). Odtud jsem měl dvě možnosti, což jsem netušil, instinktivně jsem zvolil pěšinku údolím, ta se proměnila v soutěsku i s několika ferratovými prvky (žebřík, řetězy, lana). Okolo by to bylo rychlejší, ale co, na Skyrunningových závodech taky bývají řetězy a lana. A kvůli tomu tu jsem. Na rozjezd dobrý – čtyři hodiny v horským terénu, nastoupáno kolem 2000 metrů a druhý, delší běh přede mnou.

Cesta nahoru – už to vypadá jako hory.

Malebná louka cestou

V sobotu si klidně trochu poležíme

Budka nahoře

Takhle vypadá z blízky.

Soutěska dolů

Neděle: Dnes už jsem neponechal nic náhodě, takže mám celej GPS záznam. Vydal jsem se na druhou stranu – tj. směrem k Heukuppe. Prvních pár km po asfaltu, odbočka a ostrej nástup. Pěšinka nevedla údolím, ale začala šplhat na hřbet přes Rudolfsteig. Než jsem se nadál, byl jsem o 1000 m výš. Pak jsem něco naběhal po náhorní plošině, mezi chatama Otto-Schutzhaus, Neue Seehutte, Karl-Ludwighaus, přes Heukuppe (2007) na Habsbughaus, dále na Gloggnitzhaus a soutěskou Groser Kesselgraben dolů do údolí a po asfaltu zpět na parkál. Snažil jsem se do toho jít, přesto jsem zastávkama nešetřil – nahoře bylo moc hezky a tušil jsem, že to je nejspíš moje poslední letošní horské běhání. Pořádně jsem se rozběhl cestou dolů soutěskou Kesselgraben, tam mě však zastavili kamzíci – nejdřív slyším strašnej hluk, to když se snažili v listí a kamenech vyškrábat ze soutěsky. Vypadali u toho dost nemotorně, jen co se ale dostali na skálu, vyskákali vyskákali nahoru jak nic nějakou 4ku a jako poděkování poslali dolů dost kamení.

A to už je druhý den, na náhorní plošině.

Kvůli tomuto to stojí za to.

Trocha podzimu i nahoře.

Jsou 4 odpoledne, jsem pořád nahoře a za chvíli bude zapadat Slunce

Nakonec z toho bylo přes 38 km (z toho teda 7 po asfaltu, zbytek v horách) a skoro 2400 převýšení za 5:08 čistého času. Když jsem dorazil zpět na parkál, byla už skoro tma (měnil se čas) a měl jsem toho dost.

Pondělí: Přes noc pršelo, nohy byly unavený, chvíli jsem stepoval pod převisy v Adlitzgraben a pozorval kluky, jak se tam trápí, pak jsme si každej dali dvě kolmý cesty a prohlásili víkend za úspěšný.

Příprava a soustředění na převis.

Adlitzgraben – plotny uschly.

Leave a Reply


dva − = 1