Lipica Open 2009

Je něco před půlnocí, středa 11. března a vyrážíme do závrtů do Slovinska na orienťácké soustředění, kterému nechybí nic co takové soustředění má obsahovat – trénink, závody, výlety, zábavu, večírky a návrat.

Účast.
Otroci1): Ondrys, Ančík, Anetka, Pantány, Šárka a Zdenda (Zdenda promine, pohyboval se někde na pomezí)
Odrasli: Tuci, Lukša, Gábina, Markéta, Šráma, Frogr a Kato.

Ve středu o půlnoci se naskládáme do dvou velkých aut – 9timístného Transita od futsalistů a 6timístného Hyundaie s potiskem Holba, který získává krycí jméno „Pivní tácek“.

O osm hodin později už se soukáme do místní dřevařské školy, kde ve dvou třídách, mezi lesními mapami, herbáři a žbirkami semen budeme další 4 dny bydlet. Je celkem zima, kolem poledne vyrážíme do místní jeskyně (Postojna jama).
Prý jí projde ročně 14 000 turistů a nestačíme se při prohlídce divit.Nejdřív nasedáme do vláčku, který připomíná něco mezi důlním vlakem a metrem a pak nám průvodce dává výklad ve slovenštině, která má se slovenštinou společného tolik, asi jako párky s masem.

To už je Kačerov?


Hanička zná všechny stanice metra zpaměti

Před jeskyní i v ní můžeme obdivovat různé stavby převážně z litého betonu, hlazeného betonu a železobetonu.
Potom míříme na trénink do místních závrtů. Kombinace závrtů, značně zarostlého a težce průhledného lesa, společně s faktem, že na kontrolách jsou jenom SI krabičky, nás povětšinou odsuzuje do role zmatených pobíhajících panáků. Košík se Sosákem a Kebulí nám nakonec v rámci své druhé fáze posbírají, nemusíme tak do místního napalmu znovu.


Kratochvíle při tréninku


To je mi panečku trénink, když se trénuje jen na krabičky! (Sosák a Kebule)

V pátek je o poznání lepší počasí, tréninkový terén je rychlejší, les je čistší, na kontrolách máme lampiony a vůbec je to lepší.


Pivní tácek vyjede všechno


Jarda Šrámek jako reklamní panák – ležící, nespící
Po krátkém pikniku vedle pivního tácku vyrážíme na rallye na 1200 m. vysokej hřeben Pleška v pohoří Nanos. Cesta nahoru připomíná značne exponovanou, vzdušnou ferratu pro auta, ze shora jsou pak krásná panoramata. Všichni můžeme obdivat Triglav, Tuci dohlédne až do Afriky a pozná i další horu, kterou jsme také všichni bezpečně poznali. Shodujeme se, že to je Elbrus, Fuji a Velki Sněžnik současně. Někde v dáli se nachází kostel sv. Brtkela, přímo pod námi pak na trase lesní rallye navštěvujeme kostel sv. Hieronyma.


Nanos! Tam někde venku je sv. Brtkel.


Kostel sv. Hieronyma.

Další etapa lesní rallye a vítá nás kostel, nad jehož stavbou se asi někdo opravdu „zamyslel“. Nejenže je připlácnutej na skálu, ale je zranitelnej jak zevnitř skály (je možné se do něj dostat jeskynními chodbami), tak také s výsadkem slaňujících těžkooděnci a rytířů (i s koňma) by měli obránci dost potíží.


Druhá jízdní od Lipan, na můj povel, slaňujeme! Krleš!


Hrad je sice pozičně špatně umístěn, ale hlídá jej divočák, tak je vše v nejlepším pořádku


Bludný strom. Kdo si k němu sedne, zítra zabloudí

Večer se míjíme se španělskou reprezentací v běžeckém ližování a nad ešusem chutných těstovin s příchutí zanzibarských chilli papriček rozebíráme s otroky postupy. Poté následuje večírek a ráno.

V sobotu je ještě lepší počasí, začínají závody, jen časy jsou podezřele rychlé. Terén je dost odkrytý a přes svůj závrtový charakter dost rychlý. Slovinci nám ukazují, že sice u nich je turismus opravdu průmysl, ale jinak je to pořád balkán.
Terén krásný, tratě už jsou poněkud méně pestré, kontrol je v lese minimum a o nějakých pravidlech v podobě různých rozběhových kontrol, minimálních časových intervalech atd. nemůže být vůbec řeč. Pořadatelé také přišli se zajímavou inovací sloučit shromaždiště s parkovištěm a postavit muže na roveň ženám tím, že pro obě skupiny přistavili celou jednu TOI-TOIku.

Večer se vydáváme do Terstu, kde se proplétáme systémem jednosměrek a obdivujeme rezavou loď. Další cíl je jasný – pizzerie Čuk. Večeře se mění ve večírek, avšak protože další den řídíme cestu domů, probíhá večírek značně presto. Ještě je třeba rozebrat s otroky postupy (s Gábinou i LOBy) a tak se toho ujímá Kato. Některé rady jsou však obecně platné a tak je přímo cituji:

Kupka, narozdíl od ženy, vypadá ze všech stran stejně.
Když nebudete vědět kde jste, utíkejte na západ. Vždycky se utíkalo na západ, nikdy na východ!

A přichází poslední den našeho soustředění, kdy se vším, co máme vyrážíme na druhou a poslední etapu. Nedělní terén je taky pekným, o poznání obtížnější jak na orientaci, tak na běha není už tak rychlý, ale Hubmanovi to nevadí (pozn: Mistr světa z roku 2008 na klasické trati) a rve 10km v elitě za 52 minut, hovado. Celkově jako oddílu se nám dařilo, obsadili jsme několik míst na bedně („Není se čemu divit, když jsme trénink běhali jen na SI krabičky“ jak říkal Sosák) Zbývá jen nasednout, prosmažit to Rakouskem, zastavit Markétě na záchod, dorazit domů a napsat článek. Terén pěknej, akce punková s otroky, příští rok snad zase vyrazíme.. na Balkán.

1) – Otroci ve slovinštině znamená děti. Význam slova odrasli si už jednoduše domyslíte.

3 Responses

  1. (: Prasateèko :)

    Moc pekny … 🙂

    Ale stary dobry casy, kdy tu byl jeden clanek za druhym z lanace, dycky cekani skoro jak na Godota, než jsi napsal o tom, co jste tam zase vymejsleli za kulišárny… to uz asi nic nenahradi… ale co uz… PEACE 🙂

  2. Ultramarine

    Bìžecké ližování – moje chyba, asi jsem se pøed tím bavil s Kejmlem 🙂

    Jinak Prasi – uz nejezdime do lanace, ale clanky jsou ted o zavodech..

Leave a Reply


sedm − 1 =