Czech Adventure Race 2006

Hotovo! A je to za námi! Skončil letošní Adventure race. Tři dny v pohybu, na nohách, na kole, bruslích či v kánoích, bez spánku, a neustále na cestě jen s jídlem a vybavením, co si každý sám nese – tak nějak vypadá adventure race. A letošní ročník byl opravdu dramatický.

V úterý probíhají všchny možné přípravné i formální činnosti – výkladem tratě a přípravou materiálu počínaje a slavnostním představením týmů konče. Ve středu ráno se na start postavilo přes 20 českých i zahraničních týmů, panuje teplé počasí a vše snímá štáb z televize – zkrátka jako na pořádným závodě.
Okamžitě po zaznění startovního hvizdu se týmy zběsilým tempem rozbíhají do všech možných stran, aby se po 40 minutách orien?áku začali trousit do cíle. Rychle se přesunujeme na kánoe, v tuto chvíli mezi prvními. Naše pozice však po pár kilometrch pádlování Berounky rychle bere za své a propadáme se postupně až někam do hloubi startovního pole. Na in-linech se však všichni opět potkáváme a zdravíme, ztráty jsou stále minimální. Po bruslích následuje trekking, který bych spíše nazval dostihem – povinný postup po červené značce nás dovádí až téměř k lomu Alcazar, kde se týmy rozdělují na dvojice, kde jedna z nich hledá kontroly na stěně (boulder), zatímco druhá dvojice prosmýčí místní jeskyně. To už probíhá za tmy a tak lom vypadá jako stěna plná světlušek :) Do jeskyňe se pro jistote leze jako do krematoria (tak malý je tam otvor :) Odsuď rychle do depa a hurá na kolo.

Bike měří asi 140 km, ale většina z něho je po asfaltu, a tak nám cesta rychle ubíhá. Potkáváme cikánský pomník – vepřín v Letech u Prahy a občas si i zanotujeme místní hymnu „Hlásná Třebáň“. Krize zatím nepřichází, jen zbytečné chyby nás stojí mnoho času. Kolem 4. ranní hodiny dorážíme k plavání a přírodní bazén vypadá opravdu úchvatně – několik bludiček se pohybuje nad vodou, ze které se pomalu odpařuje mlha a vytváří tak efektní opar nad vodou. Zde skončily šance několika favoritů: Český tým Salomon/Nutrend závod vzdal z druhého místa, do té doby první Dánové odmítli k disciplíně nastoupit a vznáší se tak nad nimi hrozba penalizace či diskvalifikace. Na plavání (4x750m – štafeta) všichni mrznou, mizíme proto rychle na lezení, kde je i oheň. Ohříváme se a jedeme dál na kolech až ke Slapské přehradě. Tam na nás čeká lahůdka – přeplavit se přes přehradu se vším (tedy i s koly) s pomocí čtyř duší od auta. Před koncem bikové etapy nás ještě potkává defekt (ale ne postižený člověk! Jen Kláře se podařilo píchnout kolo, takže si ještě zazávodíme s Finama.

V depu nás čeká smyčkování na strom a pak ještě vrcholová prémie v podobě 10ti km výjezdu na in-linech. Tam jsme najednou pátí s přijatelnou ztrátou na týmy před námi. Dodává nám to motivaci a tak se snažíme co nejvíc běžet. Po chvíli stahujeme další team, po cca hodině míjíme další – už jen rezignovaně sedí na chodníku. Po našem průchodu se ale zvedají a chvíli jdeme spolu, časem se opět osamostatňujeme, procházíme kontrolou v Pikovicích, pomalu se stmívá a my si to šineme do depa v Týnci. Start raftingu však organizátor stanovil na 5 hodin ráno, na několik hodin se tedy zabalíme do NRC folií a spíme. Čas od času se někdo vzbudí a jak se nám třepou svaly, tak jde všude kolem slyšet krásně šustění fólií.

Ráno ještě zasedá komise, která řeší zase Dány. Nakonec se vybírá kompromisní řešení a Dánové dostávají penalizaci 6 hodin, 20 minut. Propadají se tak z druhého na páté místo, avšak mezi třetím a pátým týmem je rozdíl zhruba 15ti minut. Máme před nimy náskok přes hodinu a čtvrt ale bude to ještě boj.
Rafting startuje nakonec v 5:15, ještě za tmy. Všechny teamy se drží pohromadě. Náš raft je opravdu komický, každý něco huláká a nikdo tomu přitom nerozumí. “ Doprava! Hop!, Pádlo z vody! Sakra, zaberte! Vytáhni pádlo!Co děláš? Zaber, Hop, Au…“ Občas se naše pádla střetla, někdy se rozjel rytmus pádlování (to když udávali oba zadáci, ale každej jinak), ale i přesto jsme dojeli jako třetí v kontaktu s prvnímy týmy. Rychle se vyloďujeme, nahazujeme na sebe věci a prcháme před Dány – dostih začíná. Pro poslední kontrolu treku plaveme přes Sázavu a čeká nás už asi jen 20km do cíle. Dánové jsou rychlejší a tak nás brzy dotahují, po chvíli však volí jiný postup a nadobro se rozcházíme. Hecujeme se, co to de, běžíme i některé úseky do kopce, asi kilometr před cílem se opět potkáváme s Dány. Postup měli horší, ale jsou prostě rychlejší, takže jsme opět spolu. Čeká nás posledních 35 km bikovýho orie?áku, to už jsem pevně přesvědčenej že to udržíme. Od rána jsem nebyl schopen nic sníst, mám sice hlad, ale na jídlo ani pomyšlení! A? už je to za mnou a můžu si dát ňáký š?avnatý ovoce

Trochu hledáme start biků, ale pak už to jde orientačně hladce. Bohužel misto map na MTBO máme mapy na OB, a tak průjezdnost cest odhadujeme podle dnů v týdnu. Příchází na mě jídlení krize, soukám do sebe Carbosnack, ale to na dlouho nevydrží. Snažím se tak sníst ještě nějakou tyřinku, ale tohle prostě nejde. Na závěr máme opět technickou závadu, kdy se Honzovi zasekl řetěz a tak posledních několik kilometrů s kolem běžel (do kopce!). Toto se nemělo stát, Dánové jsou na kolech opravdu vynikající. Nasazujeme všechny síly (hlavně Honza), píše se čas 48 hodin 38 minut a konečně dojíždíme do cíle! Dánové tam již jsou, ale v součtu časů je porážíme o více jak půl hodiny a propuká tak naše radost. CÍL, STAN, JÍDLO, SPRCHA, JÍDLO, OVOCE, SPÁNEK, JÍDLO!

Snažíme se dát do kupy, ale tělo si nechce dát říct – vyžaduje spánek i jídlo v nepravidelných množstvích i intervalech. Cítíme na sobě spoustu svalů a to tak že prostě bolí. Tohle však postupně odpadá, co však neodpadá jsou puchýře na nohách i na rukách, ale to už k těmto závodům prostě patří.

Leave a Reply


čtyři + = 5