HROB – aneb Mistrovství ČR v horském OB a iontový pohon

Není to tak dávno (konkrétně víkend 5.-6.listopadu 2005), co se uskutečnilo toto mistrovství ve Staráku. Naše Účast byla dlouho nejistá, anžto se Karol rozhodla s předstihem stonat.

Nakonec jsme se rozhodli s tím poprat a místy to byl skutečně boj. První den jsme hromadně odstartovali. Samozřejmě jsme přišli na start tak „včas“, že jsme ani nestihli vynulovat čip (Krtkovi to neříkejte) a vyrazili.

Následoval malý skorelauf aby se pole rozhodilo. No moc se nerozhodilo, jenom lidi lítali všude kolem nás. V pohodě jsme si klusali a všude kolem nás rojení. Jinak nedělní počasí bylo skutečně horské – déš?, zima a hustá mlha. Tedy když jsme se trápili někde nad Kunčicema a měl se objevit pás lesa, dlouho se nic nedělo, až se objevil jako hradba stromů 20 m před námi. Jinak tra? to byla hezká, těžká, s volbou postupů a krutě dokopce. Volíme dobré postupy, ale pořád klušeme. Karol se nemůže rozběhnout. To se prostě po nemoci stává. Odjíždíme do Šumperka. Večer se dozvídáme, že jsme 15. a dostali jsme hodinu, což je dost kotel :/ Večer jsme oba dost tuzí. (Daleko víc než v neděli).

Celou tu dobu se potýkáme s jedním problémem a tím je pití/vybavení. Máme pučený sice kamelbaky, ale mají jeden problém – tečou. Vytahuju tedy kamelbak z ba?ohu a zjiš?uju, že mám od ion?áku všechno. Jsem vlastně celý iontový. Narychlo to ještě suším, ale i tak jsem celý iontový. A? dělám co dělám, batoh pořád drobně teče.. a mít ion?ák na zádech není v té kose nic příjemného. Tak to aspoň pojmenováváme iontový pohon.

V neděli opět startujem hromadným startem půl hodiny za vedoucí dvojicí. Je hezky, slunce svítí, eště ale místy mrzne (je 8 ráno). Avšak tra? nicmoc, je to takovej dostih, všichni běží stejnou trasou, není moc co vymyslet. Rozestupy ze soboty jsou tnačné a vypadá to, že se pořadí tím pádem asi moc měnit nebude, škoda. Zato Karol někde sebrala dech a dneska jí to běží. Na špici pelotonu se usadil Hermelín, kousek za ním my a pak zbytek procesí. Občas drobně zafintujem resp. uděláme drobnou chybu, čímž se posunujeme kousek dopředu resp. dozadu v pelotonu. Občerstvovačky super, asi začnu běhat na rozinky (nebo Rozinky? :) Druhou část se pereme s Vendulou Ryšavou, pořád se tak trochu předbíháme a přitom si z toho děláme srandu, až hulákáme kolem sebe jak na lesy. Poslední pořádnej (a prakticky jedinej na volbu) postup volíme lepší postup a jsme tam o něco dřív. Následují dva delší postupy po poli. Vybíháme na pole po chvíli se ohlížíme a vidíme je asi 200 m za námi. Teč teprv začíná ten pravý dostih! Karol letí jak vítr a nakonec místo uhájíme. Vendula je stejně před náma (náskok ze soboty), ale máme radost z finiše.

No a jak to celý dopadlo? Uběhli jsme asi 65 km, vystoupali 2000 m převýšení, proběhli se skoro kolem Seninky, 2x jsme byli na Palaši a proběhli se nad Brannou, Ostružnou, Petříkovem, Kunčicema, zavítali do Kronfelzova, Hajmrlova a samozřejmě do Staráku. K tomu jsme vynalezli iontový pohon a nevynulovali si v sobotu čip. Výsledkově nakonec v neděli končíme 6. a proti všem přepokladům se posouváme na 9. místo celkově, s čímž jsme oba spokojeni (po sobotě určitě). V neděli ještě potkávám Koreš 1 ks. :) V neděli se cítim překvapivě fpohodě, krize byla v sobotu.

3 Responses

  1. Redkef

    ha… to je zajimave, jag maji dva lide na stejnou vec jiny pohled:o))) tagto to mam zaznamenano v cancu ja:

    zacalo to uz po DKNV survivalu: ze prej jestli nechcu jit hrob. -coze? -hrob. Horsky Orientacni Beh.(-aha, ty zkratka je tag logicka…)-no, neco jako Brutus. -Aha. Hm. Tag jo. Nakonec, proc ne? To jsem jeste netusila, ze me, rikejme tomu treninky, budou treti tyden v zari preruseny nachlazenim a rijen mi totalne pohrbi (no, uz jsem taky morbidni…) zanet dutin. tagze secteno podtrzeno, muj celkovy trenink byla irska tanecni vikendovka v Bucovicich (docela kvalitni co se tyce namahavosti…doted mi nohy cukaji ve spanku) a pag stredecni vyklus (s mantrou At Pavel Najde Nekoho Jineho O Dobry Boze). Ve ctvrteg mi zavrnel mobil a oznamil, ze teda Pavel OPRAVDU nikoho jineho nema a jestli do toho jdu. No… a vzhledem k tomu, ze asi nemam kousek pudu sebezachovy…
    V pateg jsem jeste zaridila vsechno, co se mi zdalo potrebne (jidlo, domluva co gde gdy jag…ale k te pozdeji)a pag nic zleho netusice sla spat (mam mlhavy pocit, ze jsem se snad i TESILA!)
    …A PRISLO RANO…
    …A SNEDLA JSEM SNIDANI…
    …A PRIJELO K NAM NEJAKE AUTO…
    …A BYLI TO PALONCYOVI…
    (…A SAKRA…)
    …A VYRAZILI JSME DO STARAKU.
    tam jsme se zaregistrovali a PONEKUD pozde vyrazili na start (resp, pozde… no, zas tag pozde to nebylo, ale pamatuju si z toho asi toto: je mi zima. mrholi. nemame vynulovanej cip. kravy nemaji rady oranzovou???coze??? Gdyz prictu to, ze me rozlouceni s nasima bylo formou ostre hadky, fakt super zacateg).
    Pavel se drzel dobre…no, ale to nam bylo houby platny, pac ja se ani po 4 a ctvrt hodine proste nerozbehla. Zacala jsem chapat, proc se HROBu rika HROB. me myslenky pri zavode nabiraly smery v jakesi podivne zvracene spirale:
    …nedobehnu…ja to nedobehnu!!!
    …dobehnu to…mozna to dobehnu…a umru!!!
    …dobehnu to… mozna to dobehnu…ale zitra uz to fakt nedam!!!
    …zvrknu si kotnik…
    …zlomim si nohu… (teren byl vazne paradni na podobne veselosti)
    …zkolabuju a zavod bude v haji…!
    (Chudag Palonizer, jestli ze me vyzarovalo jen 1% toho, co jsem si rikala pri behu, dostaval k mapovani celkem slusne psychedelicke kapky:oD)
    Nakonec jsme dobehli, a kupodivu ne posledni, ale 15. coz bylo misto zhruba v polovine.
    A PAG NASTALA KRIZE…
    Totiz, najednou mi bylo receno, ze spime doma. (aha? tag proc jsem si brala tolig jidla a spacag a karimatku…?gdy mi tahle informace usla?)No, byli jsme v dobre vire hozeni do Hanuseg an nadr, vlag nam ujel, toz jsme sli na stopa (prselo, jen se (mrho-)lilo…), uspesne stopli a po prijezdu do Sumpru jeste cca 2 hodky resili, CO TEDA S DOPRAVOU NA DALSI DEN. mala ukazka konverzace:

    K: Tag jag teda? v kolig vyjizdime? (cumi do blba)
    Maky: Jede to 5:17.
    P: (ziva)
    K: Maky, mohla bys prosim mrknout, jestli tam je nejaky rozumny spoj z Malina?
    M: (kouka) jo, je tady. 23:35.
    K: (cenzurovano, kleje) A pozdej do toho Staraku nic nejede?
    P: Jede, ale moc pozde. To nestihneme.
    K: (mysli si „taky dobre“) hm. tag co budeme delat?
    (zadna odpoved)
    P: A fakt tam nic nejede?
    M: ne. Karol, chces rizoto?
    K: ne. chci vedet, co bude zitra. (leha si a usina)
    P: no… (trepe s Karol) vzbud se!
    K: (neochotne se budi) no? tag co bude?
    P: no muzeme jet jen tech 5:17.
    K: ale ja tam nemam spoj!
    P: no tag..
    K: a pesky nepujdu! nebudu vstavat o pul ctvrte!
    P: hmmm…(kouka do prazdna)
    K: a nemuzeme to udelat nejag jinag? proc vlastne nespime tam?
    P: protoze… no, proste tady je celej vecer volnej…
    K: ale ja se nedostanu na ten vlag! to je domluva…
    P: tag se mrkni na vlaky a ja ti poslu, jag to dopadlo…
    K: ale ja to potrebuju vedet ted! docela vazne hrozi, ze po prijezdu domu usnu a nevzbudi me uz nic!
    P: no ale zatim to jinag nejde… (usina)
    K: (je nas… a diva se na spoje domu) co bys mu na to rekla, Maky?
    M: (bavi se) No, domluvte se, vy jste tym…
    P a K pokracuji v konverzaci stylem Otazka- zadna odpoved. Otazka-zadna reakce…
    M: (se bavi) Karol, nedas si teda to rizoto?

    a taghle to pokracovalo jeste dobre pul hodiny. Tomu se rika KRIZE.
    v 18:25 jsem pag (totalne mrtva, nastvana a zpocena) nasedla do autobusu a dopajdala domu s tim, ze asi nekomu ukousnu hlavu, protoze jsem stale nevedela NIC.
    Nevim, jakym zazrakem se to Pavlovi povedlo, ale budiz mu to k dobru, sehnal autoodvoz az na misto (odjezd v 7 ze Spka). vstavani v 5 jsem ale usetrena nebyla, do Sumpru mi jel rano jediny vlag.
    Rano jsem udelala temer osudovou chybu: nasnidala jsem se. dokud jsem byla ve vleku, bylo to v pohode. dokonce i u Paloncyu nad chajem (tise jsem Maky zavidela hodiny spanku) se nic nedelo. Problem nastal v aute. Ma snidane se rozhodla, ze by se jeste jednou rada podivala na vzduch, a ja s ni bojovala celou cestu (nakonec uspesne, ackoli po vyplazeni se z auta jsem ve sve vitezstvi moc nedoufala). Ale nakonec metoda „udelejte mi hned rano co nejvic spatne, pag uz nemuze prijit nic horsiho“ (ktera se ukazala jako velmi dobre fungujici na Brutusu) zabrala.
    Vydali jsme se na start (driv, mene nalozeni a hlavne tag, abysme stihli vynulovat cipy), gde jsme jeste dobrych 10 minut mrzli (ach ta horska rana!), nez nas konecne pustili, abysme se jag hejno kobyleg vrhli na mapy.
    Asi po pulhodine behu jsme zjistili, ze BEZIME, a dikybohu nam to vydrzelo, protoze druha etapa byla fakt dostih (mapove sice stala za houby, ale byla to fakt repa…), dokonce se nam podarilo dobehnout jako sesti a skoncit tedy celkove na devatem miste.
    A prestoze to byl nejspis nejhorsi sportovni porod meho zivota, prekvapive jsem si ho uzila (aspon tedy druhy den, cloveg si lepsi veci pamatuje vic, ze…) a jsem poucena na pristi survivaly:
    nauc se zachazet s camelbackem:o) (i gdyz iontovy pohon je zajiste velice efektivni a biologicky snadno odbouratelne palivo, na zadech tveho spolubeznika neni zrovna nejlepe zuzitkovatelny.)

  2. Ultramarine

    No tak ted myslim ze je popisu HROBu kompletni. Nemyslim ze bysme meli na stejnou vec jiny pohled, ale v nasich prispevcich se venujeme uplne jinym strankam HROBu a vsechny k nemu patrily..

    Kazdopadne obdiv patri KArol jak se vyporadala s problemama s dopravou (nasema), kamelbakem (myma), zdravi (jeji), nedelni trati (poradatelu) a se spoustou drobnejch detailu, z nochza ale kazdej je zasadni a muze vest ke krachu.

Leave a Reply


− 2 = dva