Wenzhou Adventure Challenge 2013 – nejhezčí Čína
Dostalo se nám pozvání na další závod z dílny čínských pořadatelů, tentokrát na pobřeží ve Wenzhou. Moc jsme neváhali a po křeči s letenkami a vízy jsme vyrazily do Číny.
V Číně jsem absolvoval několik závodů, každý jiný – typem, délkou, týmem i místem, jedno však měly společné – vždy byly pekelně rychlé a horké. Přestože se závod konal prakticky u moře, mlčky jsem očekával totéž. Zásadní rozdíl byl ten, že se závodilo ve dvojicích. Tedy tentokrát jsme s v barvách Sanasport Warmpeace teamu závodili jen s Barčou a druhou dvojici utvořil Jarda s Tomem (pracovní označení Tom a Jerry).
Hned po příletu se nás ujali čínští pořadatelé, odvezli na ostrov (říční) a od té doby jsme byli pod jejich dohledem.
Tady nás odvezli, měli jsme tu na co jsme si vzpomněli, ale z ostrova se vůbec nebylo lehké dostat.
Den nultý: Volný
Tento nezávodní den jsme využili ke srovnávání časového posunu, kontrole materiálu, nákupu jídla, zjištování informací o místě, počasí a také jídle (které bude pro nás Evropany vhodné a co raději vynecháme). Počasí a jídlo, to jsou dva poměrně důležité faktory při těchto závodech. Absolvovali jsme kontrolu materiálu, technický brífink s popisem a pravidly trati a nákup. V obchodě jsme místy nevěděli, jestli jsme v supermarketu s potravinami nebo ve Zverimexu, ale minulé závody mě naučily se ničemu nedivit. Přesto se mi to nikdy nepodaří…
Je libo želvičku na snídani?
Nebo žabku na oběd?
Celkově to byl spíše pohodový den, plný jídla.
A tohle nás čeká jednotlivé dny.
Před startem jsme si museli opravovat pádlo, ale pomohli jsme si.
Barča a sedmimetrové pádlo
Den první: Městský
Ceremonie
První závodní den se atmosféra značně změnila. Nikdo nic neřekl, ale šlo to cítit. Přestože první etapa byla dost krátká a rovinatá, všechno se podřizuje závodu, jde o hodně. Už na snídani raději polovina týmů nepřišla, zbytek to prokládal osvědčenými potravinami. Jen Čínani do sebe tlačili všechno od chobotniček, přes žáby a želvy. [Želvy nebrat, ty jsou pomalý! Žáby aspoň skáčou, pejsek běhá, chtělo by to něco co lítá…:]
Po úvodním ceremoniálu jsme vyrazili na úvodních 5km silniční dostih [s batůžkama jsme to lupnuli něco kolem 21 minut] a přiběhli ve vláčku týmů, krátké pádlování proti proudu na ostrov, tam orienťák podle Google mapy v zahradě plné jezírek, 17 kiláků pádlování po proudu a závěrečná 26km časovka na kole. Tam jsme už jenom vyběhli 25 pater a slanili mezi mrakodrapy.
Prvních 5kiláků se ještě nic nedělo, všichni to rvali jak hovado.
Pujeme na ostrov
Vyloďování a naloďování bylo asi naší nejslabší stránkou.
Jarda se do toho opřel
I my jsme si užili slanění
A doběh do cíle už si užijeme..
Při pádlování po proudu jsem měl pocit, že nepádlujeme řekou, ale nějakým smetištěm – bota, krabice, v řece se našlo vše možné a to celých 17km. Naopak cykločasovka byla úplně sterilní, uzavřené cesty, odkloněná doprava, tohle Číňani umí. Těch 25 pater, tedy asi 100 metrů jak schody do nebe – za trest. Naopak slanění mezi mrakodrapy takovej bonbonek za odměnu. Pěkná, ale příliš rychlá etapa.
Zítra bude “líp”. Bude delší etapa, to nám bude sedět. Zas to ale všichni budou prát jak hovado, takže bude hůř (říkáme, že dobře už bylo dneska). Tak či tak dnešek nerozhoduje, zítra se začnou tvořit rozdíly, vstáváme ráno na dlouhou etapu před šestou. Našeho času před půlnocí…
Den druhý: Dlouhý
Tahle etapa vzala hodně sil, jak nám, tak všem ostatním. Na úvod nás čekalo 40km na MTB, trochu zvlněné, ale jelo se zatím dobře. Po tom nás čekal nejhorší etapa – 22km běhu. Tady tomu říkají adventure running a dneska to etapa naplnila do puntíku. Byla možná i trochu kratší, ale bylo v ní všechno, co nemáme rádi – horko, prudké kopce v těžký trailu, horko, naštěstí jsme přitom byli skrytí v takovým bambusovým houští až GPS ztrácela signál, kousek houpavé pěšinky v příkrém svahu a pak několik kilometrů, kdy jsme sledovali pěšinu a při běhu proráželi různé křoví i bambus, horko, několik prudkých seběhů po takových dlážděných schodech a hlavně na závěr nekonečné kilometry po silnici a do nás pražilo místní slunce. A znovu horko.
Tak s tímto týmem jsme se tahali nejvíce. Nejdřív jsme je předběhli na běhu, jenž se zmobilizovali a na kajaku jsme na ně neměli.
Pak už nás čekalo “jen” 26 kiláků na kajaku po řece, která i občas tekla, výběh na skálu, slanění a plavání v plovací vestě, sedáku a s batohem.
K našemu překvapení jsme v depu po MTB docvakli Petriho Forsmana s Henrikou (Malmberg), na začátku adventure runningu šli na chvíli před ně a pak se po delší dobu přetahovali. Dlouho jsme věřili, že bychom mohli s nima závodit až do konce, a taky závodili, jenže kousek před cílem běhu vzal Petri Henriku na gumu, cukli nám, na pádlování zajeli celkově asi třetí čas a bylo po přetahování.
Tak tady ho máme, legenda AR – Petri Forsman.
Při běhu jsme měl pocit, že se asi upečeme (už zase), naopak pádlování byla přehlídka křečí v prstech, aspoň jsem to pádlo držel pořádně. Závěrečné plavání, to už je hodně o vůli a s plaváním nemá moc společného, ale alespoň jednou za etapu jsem měl příjemnou teplotu. Na etapě jsme strávili skoro 8 hodin.
Při pádlování na řece jsme potkávali dlouhé čínské vory
Večer zkouším napsat nějakou zprávu, ale vůbec mi to nejde – k dispozici mám tak 2 až 5 prstů, které právě nekřečují. Cítím se prázdnej, ale přitom na jídlo ani pomyšlení. Pátrám v paměti, co mi tento stav připomíná, přicházím na to až o den později – přehřátí/úpal.
Po dnešku jsme 13., rozestupy se zvětšují. Pokud se nestane nic zásadního, tak se budeme prát s Novou Kaledonií o 12. místo a hájit naše umístění před jedním čínským týmem.
Bylo takový horko, že i Brazilci se museli chladit.
Den třetí: Kopcovatý
Tahle etapa byla o poznání kratší, ale kopcovatá a předpověď hlásila ještě o 4 stupně více. Dobře už bylo. Když kopcovatá etapa, tak začátek na kajaku.. a ve městě!
Třetí kajakářská etapa a potřetí něco jiného.
Pádlování městskými kanály bylo naší zábavou po první dvě hodiny, rychle jsme přezbrojili a vydali se na horskou časovku – 20km pořád do kopce. Po 15km nás čekalo 15min odpočinku a pokračovali jsme až na vrchol stoupání. A už jenom ten běh/trek. Prý 17km…
Jak to u horských časovek bývá, bývají do kopce.
Začínáme seběhem po dlážděných cestičkách a po dvou kilometrech nás čeká atrakce. Tady se povinně dělíme, Barča sejde dolů, mě čeká slanění. Když vidím vlaječku úplně asi 100m nad sebou na vrcholku skály, zahlásil jsem něco nepublikovatelného a začal šlapat nahoru.
Při pohledu na vlaječku jsem pronesl něco hodně krátkého a peprného.
Rozkaz zněl jasně – slaňovat budete za každou cenu.
Musel jsem se vyškrábat hodně vysoko, ale odměna stála za to.
Slanění pohoda, dál seběh kolem přehrad a najednou výběh. Slunko to do nás pere, stínu moc není a už to je potíž i s vodou. Jednak na trati nejsou žádní pořadatelé jako obvykle, kteří by rozdávali vodu, a po výběhu nás čeká dlouhé pobíhání po vršku mezi přehradami. To byla asi ta nejhorší část – přitom by to byl krásnej trail. Pěšinky, výběhy, seběhy, výhledy, za normálních podmínek paráda.
Jenže teď se trápím a to hodně. Běháme po odkrytých plotnách, slunko do nás pere, pořadatel nikde a veškerou vodu Číňani svedli do soustavy nádrží, které jsou všude kolem, ale vůbec nám to nepomůže. A už je to tady zas – jsem úplně prázdnej a přitom nejsem schopen nic sníst. To prostě člověk otevře pusu a neví jestli by něco snědl nebo něco vyhodil. Nakonec se nestane ani jedno, protože vyhodit nemá co a na nic nemá chuť. A do cíle ještě 10 kiláků v kopcích. No byli jsme tam i s výšlapem na skálu a slaněním skoro tři hodiny a beru to jako hodně krušné tři hodiny výhně. ještě před těmito závody jsem si pohrával s myšlenkou budoucího ultratrailu v Číně (stejný pořadatel). Tohle má 17km, ultratrail 100! 6x delší peklo. Až mě něco takovýho napadne, tak mi, jak mi bylo 🙂
Na pořadí se nic nezměnilo, jsme stále 13. Kaledonci nám odskočili, Číňanům za námi jsme trochu naložili. Jak jsme se včera přetahovali s Petrim (Forsmanem) a to táhl Henriku, tak dneska Finové zabrali, a přetahovali se s klukama. To táhla Henrika Petriho… asi dobrej oddíl.
Den čtvrtý: Mořský
Poslední den tvořila hlavně dlouhá pasáž pádlování na oceánu, rozdělená na dvě částí krátkou mezihrou v podobě tradičního dopravního prostředku, kterým se pohybuje v naplaveném bahně na ostrovech. Na začátku etapy rychlé kolo po ostrovech (33 km) a na závěr už jen 5 km běhu se slaněním do cíle. Již na kole jsme týmům ve výsledcích kolem nás mírně ujeli, v půlce kajaku jsme potkali Toma s Jardou, kteří si vedli nad poměry dobře, to nás zdravě nakoplo, předjeli jsme i pár silnějších týmů, na závěrečný běh tak vyráželi v dobré pozici a obsadili jsme tak v dnešní etapě 11. místo.
Je libo trochu orat bahno?
Ale na posun dopředu to nestačilo a zůstali jsme 13. Kluci zajeli ještě lépe. Na dobrý výsledek zadělali už na úvodním kole, kdy dojeli v prvním balíku a do cíle dorazili 8. a uhájili tak celkové 12. místo.
Cíl, 13. místo.
A teď už jen zasloužený odpočinek.
Etapa pro nás nebyla ani zdaleka tak náročná jako ty předchozí a to především kvůli nižší teplotě a také dlouhému pádlování, kde nás brzdí více technika než síla. U žádných čínských závodů nesmí chybět ceremonie, nechyběly ani tady – spousta lidí, cvičenů, zpěváků, draků…
Bez ceremonií by v Číně snad závody ani nebyly
Přestože druhou a hlavně třetí etapu mi bylo doslova zle, hodnotil bych to jako nejhezčí čínské závody. Každá etapa nabídla něco jiného, klasicky skvělé čínské zázemí, tentokrát bez dlouhého štrachání autobusem (doprava na etapy i zpět byla, krom posledního dne, skutečně krátká), i ceremonie byly tak nějak rozumné. Oproti čemukoliv nečínskému je jejich megalomanie naprosto nepochopitelná, přesto si mysllím, že Číňani udělali kus práce a našli rozumnej formát těchto závodů.
Čína bez nudlí?
Když to budu hodnotit v širším kontextu, tak českej lev sice vyprášil čínského draka, ale dostal nakládačku od flotily kiwiů. Dá se říct, že pořád tyto závody jezdit neumíme. Je to jinej sport, kde se nepřemýšlí a jede se prostě na krev – celých 3-7 hodin. Každá etapa se musí jet, jakoby byla poslední a na horko si prostě člověk musí zvyknout…
Teď když už víme co s tím, tak vzhůru na příští čínské závody…
Na závěr bych chtěl bych našim partnerům – dodavatelům běžeckého vybavení Sanasport a výrobci outdoorového oblečení Warmpeace, bez kterých by naše závodění nebylo možné.
GPS záznamy: Bohužel jsou jen skoro úplné, ne úplně úplné. V první etapě chybí poslední bike (26 km, výběh 25 pater mrakodrapem a slanění) v poslední etapě naopak GPS zůstala ve vestě, takže místo posledních 5 km běhu a slanění do cíle je tam čekání a pak transport vozem. Z popisů by to mělo být zřejmé.
About Post Author
