Valachia Run 96 km

Na začátku října jsem v kalendáři objevil pro mě nový závod. Běhatelných 96 km / 3600 m+ a ve startovce známá jména slibovala rychlý závod. K tomu trasa vedla po hřebenech Javorníků a Beskyd, kde to moc neznám, tak nebylo moc co řešit.

Trasa vypadala krásně a přitom jednoduše – ze Vsetína na hřeben Javorníků, tam se musíme (kvůli sovám) vyhnout Makytě, ale jinak to mažeme po hřebeni až na Bumbálku, krátký přeběh na druhý hřeben a přes Třeštík, Soláň a Cáb zpět do Vsetína. O půlnoci je odstartováno a už všichni běžíme nočním Vsetínem. Prvních pár km po rovině prokecáme se Zbyňou Cyprou, až po chvíli se trasa konečně zvedne a pole trochu řídne. Po pár km stoupání se na čele utvořila 7členná skupina – Zbyňa Cypra, já, Standa Najvert, Tomáš Svoboda a další 3 běžci, které jsem neznal. Skupina není nijak kompaktní a dost v ní cestuji – při každém výběhu se propadám dozadu, naopak při seběhu se vracím vpřed.

image-1550

Na startu samé známé firmy.


Blíží se místo, kde bychom měli odbočit z hřebene. Najednou je před námi nějaké parkoviště a je jasné, že jsme špatně. Nikdo z nás neví, kde jsme ztratili značení. Zbyněk pokračuje s jistotou domácího borce po cestě suverénně doleva a skupina za ním. Neochotně se přidávám, ale mi to nedá, zastavuji a zvažuji co dál. Jsem trochu v rozpacích tak dlouho, až mě dobíhá kluk z druhé skupiny a shodujeme se, že musíme dál vlevo a znovu vlevo. Jsem na sebe naštvaný, protože jsem ztratil kontakt s čelem (rozvaha nebo nerozhodnost?) a není jisté, jak to nakonec trefíme. Každopádně čelo se mi bude dobíhat jen těžce. Pár set metrů nejistoty a jsem opět na značení a na odbočce, kde jsme chtěli být. A ve vedení! Tomu moc nerozumím, ale asi to zapinkali ještě víc, to jsou ti místní…

Trať se tady hodně klikatí, takže vidím, že jsou někde blízko za mnou. Nesnažím se jít do trháku, ale taky svůj náskok nechci ztratit zbytečně. Snažím se jít svoje vyrovnané tempo. Na Papajském sedle jsem pořád sám, někde za Kriplstěnou mě dobíhají a už je nás jen 5 – Zbyňa, Standa, já, Tomáš Svoboda a neznámý bežec, ze kterého se vyklubal triatlonista Lukáš Krpec. Bohužel mě potkala krize (hlad), kterou jsem se rozhodl vyřešit až na občerstvení. A vyřešil – na Kohutce (33 km) jsem se nacpal a nalil tak, že jsem mohl sotva běžet.

Tak jsem zase sám, jen skupinka je teď přede mnou. Postupně jsem to ale rozběhal, na Kasárnách (45 km) jsem ztrácel přes 20 minut, ale běží se mi čím dál lépe. Párkrát jsem se vysekal, bahno nebahno, začalo se rozednívat a to mi dodávalo energii. Navíc, teď už to je jednoduché, pořád po červené. Na další kontrole ztrácím jen 15 min a Tomáš se někde zapomněl, takže posun na 4. místo. U Tabulí je to jen 6 min, stíhačka pokračuje.
Na Bumbálce se mi to moc nezdá, podle mě bychom neměli jít přes cestu, ale červená značka je jasná. Na Masarykově chatě žádná kontrola není, vybaluju a teď už je to jasné úplně. Na Bumbálku jsem neměl vůbec doběhnout, a už vůbec ne sem. Byla to jen kousek, kdy se mělo po žluté přeběhnout z jedné červené na druhou. A jako fyzik jsem to prostě zanedbal:) Zaběhl jsem si 3 km, další 3 km zpět, místo abych se dotáhl do první skupiny, dostávám zase kotel, tak znovu a lépe.

image-1551

Trochu bahno.

Na Třeštíku (60 km) ztrácím přes 30 minut. To je strašně hodně, navíc, když uvážím, kdo je vepředu a že si nic nedarují, tak jsou moje šance mizivé. Ale běží se mi dobře, tak to prostě zkusím. Na Soláni se mi pořád běží výborně, ale stáhl jsem sotva 4 minuty, takhle to nepůjde. Navíc dál už mi to moc nejde a cesta na Cáb patří asi k tomu nejhoršímu co jsme během tohoto závodu potkali – cesta rozjetá od lesáků, prostě kilometry bahna. Od Cábu (82 km) už jdu v klidu, hlavně se nezranit, je poledne a užívám si louky nad Vsetínem. Na posledních pár km potkávám čerstvé běžce co právě vyběhli na 18 km trať. První si říkám, že to bude strašnej masakr se vyhýbat do protisměru, jde to ale v pohodě a vydatně mě povzbuzují. Doběh Vsetínem už je dost na morál, ale to každý doběh. Přesně za 13 hodin jsem v cíli, celkově 4. místo. Ještěže jsou různé věkové kategorie, tam jsem dokonce 3.

image-1552

Cíl + pivo = spokojenost.


image-1553

Ošetřit? Raději umýt, ale klidně si hrejte…


Dress code je důležitý.
image-1554

Dress code je důležitý.


Celkově to byl moc povedený závod – všechno fungovalo jak má (snad kromě značení místa, kde jsme se všichni ztratili, tam opravdu nevím co se stalo). Zázemí dobré a hlavně ta trať! Žádné nesmyslné výběhy a seběhy té samé sjezdovky, vedla po logických liniích a zadarmo také nebyla. Vedla hodně po rozbahněných cestách, ale to k podzimu patří. A pak tady bylo pár takových příjemných drobností, ať už to jsou vychytané občerstvovačky, hodně přesný profil trati nebo mapa na hodně odolném papíře, který přežil bez újmy celý závod včetně mnoha padů do bahna a podobně…
Pořadatelé tvrdili, že 96 km, kluci nakonec naběhali asi 101, já 109. Výhledy hezké a pořád to tam moc neznám, takže příští rok nejspíš zase.
image-1555

Na závěr proběhlo vyhlašování v kategoriích.


Pozn.: Kilometry jsou uvedeny dle rozpisu, ne podle skutečnosti. Ve skutečnosti o fous více. GPS záznam bohužel nemám, protože Garminu s novým firmwarem přišlo 110 kilometrových mezičasů moc až se z toho restartoval.

Leave a Reply

Captcha *