Návrat do reality po AR či Ultra – krok za krokem.

Po dlouhé závodní pauze způsobené koronavirem jsem před startem Czech Adventure Race na chvíli zapochyboval, zda si ještě pamatuju, jaké to je závodit. Obava byla naprosto zbytečná. Stačilo si navlíct startovní číslo, kouknout do mapy a všechno naskočilo. Ale pozávodní návraty do reality jsou pořád těžší. Za ty roky závodění jsem něco pochytil, tak tady je pár rad, jak se po expedičním závodě nebo ultra zase začlenit do společnosti.

Cíl. Závod končí a začínají problémy s návratem do reality všedního života.
Tohle je v závodě běžné. V běžném životě se s pochopením nesetkáte.
  1. Nikdo vás nesleduje, nemáte žádný tracker, pravděpodobně o vás nikdo neví a nikdo vás neočekává. Když vejdete do místnosti, je dobré se představit. Celým vlastním jménem, číslo ani název týmu pravděpodobně nebudou stačit. Také je dobré pozdravit a říci co chcete. Na otázky “Kde se razí?”, “Kde je kontrola?” nebo “Kolik ztrácíme?” lidé většinou nereagují pozitivně
  2. Nemusíte mít neustále na sobě závodní dres přes všechny ostatní vrstvy. Vlastně jej nemusíte mít vůbec.
  3. Nemáte žádnou osobní povinnou výbavu (snad kromě roušky). Nemusíte tak do kanceláře nosit termoizolační fólii, píšťalku, čelovku ani helmu. Pokud zapomenete nějaký předmět, nedostanete časovou penalizaci. Pokud s sebou nějaké předměty nesete, je dobré je mít v kablece či tašce, nikoliv připnuté zvenku, aby byly po ruce.
  4. Také nemáte žádné povinné týmové vybavení. Nečekejte, že kolega místo vás ponese stan, lékárničku nebo plachtu.
  5. Je-li vám zima, oblečte se. Ne do termoizolační fólie, ta nebývá jako oděv akceptována.
  6. Nemusíte jíst každou hodinu. Jídlo nejezte za chůze, za jízdy, a už vůbec nemusíte jíst co nejrychleji. V klidu si sedněte, můžete použít talíř a příbor. Dokonce můžete jídla rozlišit na snídani, oběd a večeři. Váš spolupracovník není váš týmový parťák, nenabízejte mu hrst rozmočených gumových medvídků, ani poslední sousto tuňáka. Ani to sousto neočekávejte od ostatních.
  7. Nemusíte pít z bidonů a camelbaků, můžete používat sklenice a hrnky.
  8. Šatna není depo. Při převlékání vám neběží čas, neházejte mokré oblečení do krabice.
  9. Oblečení nemusíte hodnotit pouze podle hmotnosti, nepromokavosti a prodyšnosti. Také se nemusíte převlékat synchronizovaně s ostatními, ani ostatní o vašem záměru nemusíte informovat.
  10. Když jdete na toaletu, nemusíte tak činit jako tým. V kanceláři či open spacu pravděpodobně nepochodíte. Po návratu nemusíte všechny informovat o tom, zda vše proběhlo v pořádku.
  11. Při vykonávání potřeby nestačí se otočit ke skupině zády, ale vyhledat k tomu určené místo. To je důležité obzvláště ve vnitřních prostorech.
  12. Otázky “Nemáš vazelínu/opalovacího krém/olej na řetěz?” se u kolegy ani kolegyně pravděpodobně nesetkají s pochopením.
  13. Stříbrná páska ani WD40 vše nevyřeší.
  14. Vše nemusí být v nepromokavém obalu.
  15. Powernaps či mikrospánky nejsou tolerovány. Chvíle při čekání na výtah nebo na vytištění dokumentů se nesnažte využít ke spánku.
  16. Máte-li vlka nebo odřeniny na jiných místech – nikomu to neříkejte. Také neočekávejte tyto informace od ostatních.
  17. Autobusové zastávky, lavečky či zídky vypadají možná lákavě a pohodlně, ale obecně není vhodné na nich spát.
  18. Nemusíte znát číslo aktuální kontroly, kdy zapadá a vychází slunce, ani kdy bude příliv a odliv. Číslo kanclu či patro postačí.
  19. Často nebudete mít v ruce ani mapu, ani buzolu, dokonce ji nebude mít ani nikdo v okolí – to je v pořádku!
  20. Oběd v kantýně nejspíš není v ceně startovného, je třeba jej zaplatit.
  21. Při jízdě na kole se řiďte dopravními předpisy, nejezděte v protisměru ani po chodníku. V případě, že nejedete na kole, nemusíte kolo táhnout na zádech.
  22. Pokud vás někdo sleduje v reflexní vestě – pěšky, na motorce, ve vozidle či vrtulníku – pravděpodobně to není fotograf, ale policista.
  23. Pokud smrdíte, pouhé konstatování tohoto faktu nestačí. Očekává se okamžitá náprava. Také nečekejte podobné informace od kolegů.
  24. Budete-li mít viditelné kruhy pod očima, otelká chodidla, puchýře či odřeniny a ještě o toho chodíte jak tučňák – nesnažte se ostatním vysvětlit, co jste dělali. A už vůbec neříkejte, že vás to baví. Domácí násilí, pád ze schodů, agresivní kočka, setkání s rojem včel či autonehoda budou přijatelnější výmluvy.
  25. Pokud plánujete se nečeho takového znovu účastnit, nebavte se o tom s kolegy jako o dovolené. Raději se o tom nebavte vůbec.

Pro úplnost: Část (cca 1/3 bodů) přeložena a upravena z originálního anglického postu na sociálních sítích, zbytek jsou zkušenosti mé a týmových kolegů.

Leave a Reply

Captcha *