Merrell Kong Vinter 2013 – jak se závodí v Dánsku

Díky pozvání dánských kamarádů jsem se Danem (Šilarem) vypravil na jednodenní survival dvojic do Dánska. A takhle dělají závody v Dánsku.

Zvolili jsme pohodlnou cestu vlakem a v pátek večer dorazili na místo Farum – kodaňský suburban. V místní klubovně oddílu orientačního běhu zatím přebývaly jen zahraniční týmy – Švédské SWECO, a estonsko-český tým. Kde jsou všichni Dánové? Dát do kupy kolo, doplnit tekutiny, jinak není moc co chystat, závod je krátký a info dostaneme až na startu v 9 ráno.


Klasické předstartovní focení týmů.

Na startu se objevila některá známá jména.

Ráno začal šrumec, hodinu před startem dorazili Dánové. V krátkosti se zdravíme, ale už se každý víceméně soustředí na start. Začínáme třemi okruhy – OB, Bike’n’run a krátký okruh MTBO – jejichž pořadí mají týmy různě proházené, aby se trochu rozředilo startovní pole. Se startovním výstřelem začínáme studovat mapu a roadbook. Začínáme MTBO, tak rychle přezout do SPD a vyrazit, rozjíždíme to svižně, ale velice krátce přestává mapa sedět.

Co to? Máme jet kolem nádraží a tady je pole a louka. Ale z nádraží jsme přišli včera a to bylo na druhou stranu.. Ale směr sedí. Wtf? A proč je tady ten text zrcadlově jakoby z druhé strany? Ale na druhé straně je jiná mapa. Aha, už to začínám chápat.. takže znovu a lépe.

K našemu překvapení si na nás pořadatel připravil trik – převrátil (flip) na mapě východ a západ, ale sever a jih zůstal na svých místech. Prostě jak v zrcadle. Cestou zpět potkáváme Švédské SWECO, jak běží/jedou jak o život na bike’n’run. Jen utíkejte kluci a nezapomeňte se pak vrátit…
My už jsme to pochopili, ale pořád je to strašný nezvyk. Jedeme na sever, odbočit na mapě doleva, takže vpravo.. nebo vlevo? Sakra. Pravá, levá, venstre, højre, konečně máme tuhle taškařici za sebou. Oproti tomuto je Bike’n’run velmi rychlý a OB na mapě 1:7500 doslova ultrarychlý.

Tady jsme hodně ztratili, asi jsou na to Dánové zvyklí, nás to překvapilo. Valíme krátce na kole k jezeru Furesø a rychle do kajaku. Nefouká, neprší, jen lehce mrzne, super. K našemu překvapení pořadatel poskytl singlkajaky. Škoda, s tím jsme nepočítali, tahačku nemáme. Při pádlování podél břehu jezera jemně chrastí ledové výhonky vodních rostlin. Na kontrole mi na dotaz Lars sděluje, že triky s převrácenou mapou jsou zde poměrně běžné. Ok, čekáme tedy další.


Později jsem se na sleepmonsters.com dočetl, jak jsem to pádloval neobyčejně nalehko… Mě to tak nepřišlo, jen jsem nebyl navlečenej od hlavy až k patě a neměl rukavice. Za dva týdny začíná ME v AR v Polsku, tam to bude jiná zima.

Nakonec nám to přece jen nedá a ze špagátu na kormidlo děláme provizorní tahačku. Po celou dobu pádlování mi bylo teplo, kosa přišla až při výstupu z kajaku. Dál máme na výběr – MTBO okruh nebo běh s lanama. Volba je jasná – běh – rychleji se zahřejeme. Jak řekli, tak udělali. Za chvíli jsme zpět a sedáme na kolo. Jedeme na klasické orienťácké mapě, kde musím pořád pozorně mapovat, jedna kontrola střídá druhou, za dvě hodiny jich pobereme přes dvacet, postupně se stmívá. Tohle mě baví, spousta mapování, neustále držet pozornost… Bavilo by mě to ještě víc nebýt jedné hloupé chyby na závěr. Už to vypadalo na průchod bez ztráty květinky, ale přece jen chyba přišla. Škoda toho. Do depa dorážíme už za tmy a.. nic tam není. Ani depo ani naše batohy. Cože? Rychlý telefonát Larsovi nám to osvětlil – omylem je nám odvezli o depo vedle (start/cíl), mysleli, že to jsou batohy týmu, kterej to už zapíchl. Co už, pro batohy, do dalšího depa, tam přezouváme a už úplně po tmě vyrážíme na orienťák podle google mapy terénu a reliéfu kolem lagun. Běháme to po různých hromadách písku (asi bývalá pískovna), nahoru a dolů, na Dánsko nezvyklé svahy, opět spousta kontrol, tohle mě baví.


Jedno z dep po doběhu z OB kolem lagun.

Zpátky v depu nám pořadatel oznamuje, že některé části tratě byly zkráceny, protože jsme všichni pomalejší než čekal. No dobrá, jsme někde kolem 3.-5. místa a čeká nás asi 40 kontrol na kole. Většina podle OB mapy, takže opět jemné mapování v noci. Ukrajujeme jednu po druhé, Danovi postupně slábne světlo. Někde uprostřed lesa potkáváme stavení, ze kterého nás zdraví postarší paní. Prosíme ji, zda nemá tužkové baterky. K našemu překvapení paní vyhrabe asi 15 baterek, u každé z nich změří napětí a některé věnuje Danovi. Pokračujeme dál a čeká nás poslední orienťák, který byl také výrazně zkrácen, asi na hodinu a půl. Orienťák vůbec není zadarmo, čeká nás několik jak zašitých kontrol, tak několik orientačně náročných kontrol v bažinách. Konečně máme vše za sebou a míříme do cíle. OB i MTBO se mohutně křížily, takže se potkáváme se spoustou týmů v různých směrech. Netušíme, jak si stojíme, kousek před cílem vidíme před sebou světýlka, ale už jsou příliš daleko na to, abychom je stáhli. Bohužel je z toho právě o tento kousek čtvrté místo. Celkově to byl ale krásný, rychlý závod se spoustou drobné orientace. Nebylo to o velkých chybách, ale o spoustě drobností.

Postupně se trousí i další týmy, s Danem a se Šárkou (z estonsko-českého týmu) si užíváme cílovou pohodu. K našemu údivu se skoro všechny dánské týmy balí a odjíždí. Žádný odpočinek v cíli, žádné posezení, párty, nic. Za tohle body dolů. Závod bez setkání závodníků a bez párty, to by se v ČR nechytlo.

Cíl jak se patří.

Na závody jezdím kvůli samotnému závodu a ten tady byl výborný, ale také jako setkání s lidmi a toho tady bylo zoufale málo, až žádné. Tak snad příště..:)

Pozn.: Největší adventure nás čekal cestou domů, když se v Kodani nějakými mašinfírovi nelíbily naše velký černý krabice s kolama (buď byly moc velký a nebo moc černý). Tak jsme nesměli jet plánovaným vlakem, ale je-li jsme tedy úplně jinými vlaky (na který lístek neplatil), úplně jindy a jinudy. Trocha adrenalinu, ale nakonec se nám vždy podařilo nepozorovaně nalodit (i když jsem žádný pravidla neporušovali, ale opatrnost byla po zkušenosti z Kodaně na místě).
Foto Merrell Kong Vinter.

Leave a Reply

Captcha *