Jesenický tvrďák 2007

Je sobota 9. června, 5 hodin ráno, mlha se pomalu rozplývá a v Nové vsi se asi 35 závodníků řadí za sebe. Co nevidět vyběhnou a letošní nejtvrdší závod jednotlivců v ČR začne… jako každý rok.

Začínáme během do vrchu, seřazení za sebou podle páteční večerní noční frašky, která nic nerozhodla. Jen jsme si dali pár piv a rozsekl si prst.
Letošní běh do vrchu si dávám bacha, abych to nenarval příliš jak loni. Běží se mi celkem v pohodě a tak mě překvapuje, že běžím někde mezi Tomem a Křižákem (asi prisla krize na pana Krize:). Bohužel oblečení jsem trochu podcenil, tak mne na Ovčárně a cestou na Praděd zdraví nepříjemný protivítr, déš? a kosa. Cestou dolů nejdřív zmrzám, ale s klesající výškou se počasí lepší. V bazénu všichni objevujeme novou metodu – polovina bazénu v Břidličné je velmi mělká, tak se většině z nás vyplatí jít. Takže tak 15 metrů plaveme, pak pochodujeme, otočit se zpátky a zase plavat. Jako kříženci ovcí s delfíny.
Střelnici střílím jen od pasu, takže prd (jako každý rok), hlavně abych to měl co nejrychlej za sebou. Pádlování jak Jari Paadlisto alias Králík Duracell s vloženýma orientačníma okruhama už patří ke koloritu Jesenickýho Tvrďáka. Orientační mapa sice spíš omalovánka, ale kontroly sedí. Postupně se na přehradě potkávají všichni závodníci s nejrůznějšíma loděma. Kajaky se tu letos sešly mořské, sjezdové i tutistické, jen šlapadla chybí 🙂 Všichni se snažíme moc nenaštvat agresivní rybáře a přeprat zlý protivítr 🙂 Prakticky celou cestu na Hartě jedu s PKŠ Krizakem (ale žádnej krizák, co má pořád krizi.. Křižák je to! Taky že jo, někde mezi posledním okruhem OB a bikem mi mizí společně s Markem Navrátilem.)

Rychle do sebe naházet guláš, nějaký pomeranče a šup na kolo zpátky do Nové vsi. Cestou si hodíme lezení v Malé Morávce (jako loni), a letošní novinku “Lanové centrum Proud Karlov”. Na lezení do mě týpek hučí, že lanovka v Karlově je úžasná.. kdyby věděl 🙂 Centrum prosvištím jak opičák (na tuto stavbu lanáče nikdy nezapomenu), bohužel kolo mi letos moc nejede. Celkově ale nic novýho pod sluncem – eště horskej, nakonec jeden trestnej okruh (neměl jsem vestu) a hurá na poslední bike. Nebo spíš.. eště ten přiblblej bike. Nemůžu si pomoct, ale poslední bike mne přijde jakoby za trest 🙂 Eštěže jsem se tam letos nemusel s nikým honit, to bych opravdu nechtěl… Když odpoledne konečně dojíždím do cíle, mám už toho dost… jako každej rok.
Celkově bych řekl: Jako každej rok. Tvrďák je každej rok těžkej, dlouhej a zajímavej. Zážitky jsou pokaždí jiný, ale trasa už několik let stejná. Třeba se dočkáme změny (a nebudeme muset kvůli tomu stavět další lanové cetrum 🙂

Výsledky najdete na stráce ČAES, a nebo přímo tady.