Brutus EO – dostihy a reparát

Před dvěma lety se nám podařilo tento závod (tehdy ještě ve Vizovicích) přesvědčivě vyhrát. Loni jsme obhajobu nedokončili díky problémům s mým kotníkem. Letos jsme to zkoušeli znovu a v hojnějším počtu

Oproti leteům minulým zavítal na Brutus i Kejml přemluviv HanCZu, já vzhledem k tomu, že mi neletělo letadlo na Kubu, jsem se s Karol pokusil o reparát z minulého roku. Dopravu jsme měli krkolomnou, HanCZa s Karol sehnaly dopravu autem, mě dopravil Poly do Těšína, vlak do Prahy a po několika hodinách spánku busy do Sedlčan. Kejml zvolil podobný způsob, jen ráno nestihl bus…

Závod o sobě se tvářil zajímavě do té doby, než zveřejnili bodové hodnocení kontrol. Všechny kontroly za stejně bodů – to bylo vyslovené zklamání, taktika se najednou smrskla na to, jestli jít po směru či v protisměru (asi jako Černí tygři z Muglinova – jestli oběhnout zleva či zprava). Závod se tak proměnil v dostih, kde jsme zpočátku drželi krok s chlapskými dvojicemi, postupně jsem vyrobil pár drobných chyb, párkrát jsme špatně přebrodili řeku (asi Velký a Malý Taxis) a už jsme byly zpět mezi MIXy. Steeplechase pokračovala dál, tak jsme poběhali přes pár hřbetů a zahrádek (velkých i malých)… k tomu ještě jsem byl marnej v kopcích (stavba lanáče není vhodným tréninkem). Takže nakonec 2. místo po sobotě není zlý. Rybiča s Kejmlem beželi jak draci, sice kontrol mají méně, ale proběhli se pořádně, jen co je pravda.

Neděle konečně skýtala trochu taktiky. Limit o hodinu kratší, kontroly lépe bodované nás přesvědčili abychom vyrazili hned od startu a sever do nejzaššího kouta mapy. Zvolili jsme jediní tuto strategii, Horovy necháváme za sebou (ale vynechávají kontrolu a dostávají se před nás). Všechno se vyvíjí dobře až asi do třetí hodiny, kdy se Karol projevují problémy s chodidly. Nemůže pořádně došlápnout, tedy ani běžet, později už ani pořádně jít. Pro jistotu se to stává v nejvzdálenější části mapy a cesta do cíle (i mimo závod) bude ještě perná. Nakonec zastavujeme auto a to nás hází do Sedlčan. A tak i tento rok pro nás závod končí dřív než pro ostatní. Jsme zklamaní, chtěli jsme už protrhnout smůlu, ale nedaří se.
Výrazně horší zprávou je však doktor. Problém je daleko vážnější než jen bolavý došlap, a tak Karol má naordinován maximální klid a měsíc bez běhu:(
Tak snad se dá brzo do kupy a nemusí nuceně válet řepy doma.