5 beskydských vrcholů 2008

Na webu této akce se v popisu píše, že je nejnáročnějším amatérským počinem v oblasti extrémních sportů v ČR. A protože máme se Zdenou rádi výzvy, tak jsme se letos přihlásili a zažili si drama až do konce jako na divadle.

Ale pěkně popořádku. Je pátek, 24. října 2008 se do Mostů u Jablunkova, do místa s hraničním přechodem ČR-SR, kde ale celý kraj vypadá spíše polsky, sjelo skoro 500 extrémních běžců, turistů, výletníků a dalších příznivců podobných taškařic. Potkáváme tu několik kamarádů i celou českou špičku v tomhle sportu. V 9 hodin večer dostáváme poslední informace před závodem – čeká nás postupně 5 kontrol na 5ti vrcholech Beskyd, kde bude další kontrola se vždy dozvíme až na daném vrcholu. Atmosféra v sokolovně, kde se startuje, je báječná, organizátoři vše dobře připravili, všichni netrpelivě postávají u startovní pásky a přemítají, na kterém vrcholu asi bude první kontrola.

Pátek 22:00: START. První kontrola – Gutský vršek. To jsme očekávali. postup máme vybranej, je to asi 25 km po asfaltu a pak hodně do kopce 🙂 Vyrážíme se Zdenou, po chvíli nás dotahují Marek Navrátil s Tomem Petrečkem z profi týmu Tilak/OpavaNet. Dlouho běžíme vepředu s nimi. Díky drobné chybce je na chvíli ztrácíme, ale po několika minutách je máme a jsme opět spolu a klušeme dál.

Asi v 0:30 jsme na Gutském vršku, další kontrola Velký Travný (1203 m.n.m) . Ajej. Dolů, nahoru, dolů a 600m stoupání, to vše nás čeká. Při plánování postupu rychle chládneme a trochu promrzáme, Tilakové se nám občas vzdálí, zase je potkáváme, abysme je ve druhém stoupání ztratili a následně předběhli. Naše vedení je ale krátké, v závěrečném stoupání na Velký Travný máme menší krizi, chybí nám hůlky a Tilakové nás předbíhají. Od té doby se jejich náskok postupně mírně zvyšuje.

Na Travném je mlha a zima a rychle plánujeme postup na další vrchol – Čerčok (800 m.n.m). Nějtěžší na tomto vrcholu je najít jej na mapě. On to prakticky ani není vrchol, spíše takový minipředvrchol na hřbětu, kde nejspíš nikdo v životě nebyl ani ve dne. Postup jasný, mapa taky jasná, terénní tvary i cesty sedí, turistické značky vůbec. A tak jdeme pěknou cestou, která je v mapě, vede tam kam chceme, jen na ní přebývá červená zbačka. Nejdeme špatně, jen se tomu neustále divíme.

Na hranici noci a dne (6:30) máme Čerčok, stále druzí, ztráta malá a vyrážíme na další vrchol – Girová (839 m.n.m.). Tento vrchol je asi 3 km od sokolovny, kde je start i cíl závodu a jeden postup vede přímo přes ni. Volíme raději obíhačku zkopce po asfaltu. Postup by to nebyl špatný.. kdybysme jej beželi, jak jsme chtěli. Začíná se objevovat problém – Zdenovi se postupně propadá klenba. Běžíme tedy pomaleji a s přestávkami, postupně to přestává jít a už jen jdeme. Zdena ukořisťuje dřevěnou hůl a belhá se o ni do kopce. Na to, že závod má mít kolem 130ti km a odhadoval jsem náš čas tak na 24 hodin, tak je vše podezřele rychlé. Přemýšlíme, kde asi bude poslední kontrola.
Asi ve tři čtvrtě na deset jsme na Girové, a naplňují se naše nejhorší obavy – Velká Čantoryje 995 m.n.m.

Ztráta na Tilaky už je velká, ale to nás teď moc netrápí. Veškeré naše myšlenky zaměstnává ta noha, na kterou Zdena nemůže pořádně došlápnout a těch 50km, co nám zbývá do cíle. Ale co už, je potřeba jít dál a tak jdeme. Jak to postupně vypadalo, že v klidu si doběhneme pro druhý místo, tak teď není jistý jestli vůbec dojdeme. Ale Zdena je bojovník…
Pravý boj začíná. Nebojujeme s týmem Tilak/OpavaNet, který je už teď daleko před náma, ani s týmy, o kterých zatím nevíme, kde přesně jsou, ale jsou někde za náma, ale sami se sebou – s bolestí a nohou. Pokračujeme pořád po červené přes hřeben, cesta je nekonečná. Kilometry samy od sebe neuběhnou, proto když je terén příznivý, tak zkoušíme i popoběhnout. V půlce nás předbíhá Pepr z týmu H2SO4 a jednoduše jim nestačíme. Zdravíme se s Tilaky, kteří už jdou nazpátek a zkoušíme znovu zabojovat. Přidáváme a vymýšlíme ďábelský plán, jak cestou na Čantoryji Pepra stáhnem max. na 20 minut a pak se kousnem na krev a po asfaltu se hecnem a poběžíme. Jenže na Čantoryji jsme v 15:40, ztrácíme 45 minut a je víceméně jasno.

Po drobném občerstvení vyrážíme na asfalt a jdeme do cíle. Už nám nic nezbývá, jen vůle dojít.. a pár Ibuprofenů. Střídáme chůzi, běh a různé kozí poskoky při cestě do cíle. Zatím jsme třetí a to už přece musíme udržet. “Ten Mirek Dušín ale krásně běží” chtělo by se říct při pohledu na kohokoli kromě nás. Stejně jako se říká, že i cesta může být cíl. Osobně si myslím, že i cesta může mít cíl a nejlépe, když je ten cíl někde poblíž. Stmívá se, cestou potkáváme týmy vyrážející do protisměru na Čantoryji i nějakého zapáleného Jehovistu. Napadají nás různé myšlneky a ženou nás dopředu. Zdena bojuje a to už nějak doklepeme.

Závidíme Tilakům a obdivujeme týmy “amatérů”, které jdou proti nám. Tilakům nezávidíme proto, že jsou lepší, rychlejší a vyhráli (čímž jim gratulujeme), ale hlavně proto, že už jsou v cíli! A týmy, které jdou proti nám, dorazili v sobotu v odpoledních hodinách na Girovou a přestože mohli dojít v poklidu pár km do cíle a ztratit jen pár míst, tak se vydali na Velkou Čantoryji. Čeká je další noční padesátikilometrový pochod s vyhídkami na návrat v neděli brzo ráno. Šli den a noc a čeká je další noc na nohou. A mají můj obdiv.

Je 20:15 a konečně jsme v cíli, jsme třetí, paráda, tak se to nakonec povedlo. Pít, sednout si, čaj, jíst, čaj, vyzout boty, to všechno se pokoušíme zvládnout. Zdravíme se s pořadateli, v cíli nám gratuluje sám Libor Uher, postupně tlacháme s dalšími tými. Před devátou doráží nestárnoucí a čiperní Horovi. Super výkon. Zalehnout a spát, kdekoli, až do rána.

Ráno vyhlášení, opět pěkně připravené a odjezd. Cestou vykládáme Zdenu v nemocnici, kde se mu doktor dívá na klenbu. Opravdu jen dívá.. nepochopení ze strany doktora a příběh v nemocnici by vydal na samostaný článek. S klenbou je to smůla, ale 5BV se mi moc líbilo. Do příštího roku Zdena vyléčí nohu a dobere antibiotika, více natrénujeme, vezmeme si hůlky a šup na nějaké další vrcholy. Super podnik na závěr sezóny.

6 Responses

  1. Marki

    Klucii neni dulezity vyhrat…ale zucastnit se..preci.A vubec mate muj obdiv,ze ste sli dal a nevzdali to!;)

  2. sedlo

    Zdraví vás “kontrolor” z V.Èantoryje, máte mùj neskonalý obdiv, skvìle jste bojovali i pøes nepøíjemné zranìní!

  3. Kimi

    Zdraví polovina 3. hlídky (tedy z Èerèoku, hory, která toho víkendu zažila nejvìtší návštìvnost za celou svou existenci). Byli jste perfektní a k umístìní gratuluju.

  4. Ty víš kdo!

    Ste blázni, já to vìdìla!
    🙂
    My jsme se vèera odvážnì vydali jen na Kokeš a to jsme mysleli že nedolezem…museli jsme si nahoøe opict buøt (pro psa) a rohlík (pro zbytek) a s vidinou surfaøského sjezdu po spadaném listí jsme se vydali zpìt.
    Vám patøí gratulace a obdiv a nám zamyšlení nad tím, že zhnilejší než my už bude jen to spadaný listí.

Leave a Reply

Captcha *