Iceland adventure: T-9 týdnů – Down, not out.

Shrnutí 10. a 9. týdne tréninku směrovaného k MS ve Spartan race na 24h na Islandu.

Na konci 10. týdne před MS ve Spartan Race mě čekala srdcovka v Andoře – Els 2900. Tím byl určen 10. týden, plánoval jsem v Andoře ještě pár dní zůstat, tím měl byl určen 9. týden. Nakonec byl, a nejen ten, ale pěkně popořadě.

V pondělí po návratu z lezení jsem jen klusal, abych pokačoval ve změně stravy. V úterý přišel 90min hladový běh a později těžší silový trénink už zaměřený na překážky. Ve středu už to byl jen krátký svižnější výběh na Městské skály (cca 10km/400m+) a vydal jsem se na cestu. Ve čtvrtek jsem dorazil do Andorry, dořešili jsme s Eugeniem poslední detaily, nachystali věci a v pátek mohli vyrazit. Na start tohoto závodu – do horské chaty zhruba ve 2300 m.n.m. se totiž musí nejdřív dojít. Zhruba 8 km/1250m+.

 

 

O půlnoci z pátku na sobotu jsme vystartovali a po necelých 20 hodinách jsme dorazili do cíle. O tomhle skvělém si můžete přečíst v samostatném článku. Parametry jako 70km/6700m+ něco naznačují, ale je to jen část příběhu.

V neděli jsme jen sešli do Arinsalu, dorazily na ubytku a se Španělama vymýšleli spoustu akcí, z nichž některé se možná zrealizují. Zvládl jsem doklusnout jen do obchodu a zpět, necelých 17 km, ale nebylo to ono. V pondělí jsem se pořád necítil nejlíp a počasí nic moc, tak jsem nechal výběh až na úterý a tam jsem si vše vynahradil. Našel jsem super cestu nahoru, že se z toho stal fotovýběh. Když jsem konečně dorazil na hřeben, měl jsem z toho takovou radost, že jsem se téměř okamžitě vysekal.

 

Odřeniny na “místech dopadu” jako jsou dlaně, lokty, kolena, k tomu tak nějak patří. Co k tomu ale obvykle nepatří je utržený extenzor levého palce (na ruce). Že je něco v nepořádku jsem poznal prakticky hned. Buď se to přes noc zlepší a bude to OK. Nebo oteče, zmodrá a nebude to OK. Nestalo se ani jedno, nicméně jsem s ním vůbec nemohl pohnout. Při pokusu o napnutí – se nestalo vůbec nic, vůbec jsem nebyl schopen vytvořit v palci napnelismus.

 

Diagnózu “šlacha kaput” jsem zvládl sám, šel si to do nemocnice nechat očekávaně potvrdit a pro dlahu či jinou fixaci na palec. Nafasoval jsem celkovou anestezii, dlahu na až k lokti a z palce mi trčí drát. To vygradovalo poněkud rychle. Tak mám svoje první běžecké zranění, které vyžadovalo chirurgický zákrok. Když uvážím, že běhám od mala, kolik jsem toho naběhal a v jakých terénech, tak je to pořád dobrý. Ale teď se mi to zrovna nehodí, chtěl jsem trénovat pořádně překážky. I když, zranění se nikdy nehodí.

 

A od té doby žádný trénink neproběhl. Volám kamarádům doktorům, fyzioterapeutům a kouzelníkům, co s tím. Je na místě celý podzim přehodnotit. Trénovat překážky pořádně nemůžu, pracovat mi taky nejde, boty si zavazuju stejně rychle asi jako Miloš Zeman a pokus o to namlet kafe by se mohl vysílat jako groteska. Takže mi zbyde to běhání – jen co si zvyknu na ten drát. Nebo můžu využít zdravou pravo ruku a pravidelně zvedat půllitry. Nebo máte lepší nápad jak se připravit?