Když soustředění, tak jakoby na Gardě
Když letos vyšly velikonoce v tak krásný jarní čas, nemohli jsme to nechat jen tak a vyrazili s týmem na soustředění. Pravda, část týmu dorazila úplně jinam, na Lago di Garda, a tak jsme si řekli, že zůstaneme pohromadě. Když nemůžeme my na Gardu, přijde Garda k nám. Jak řekli, tak udělali.
První den jsme vyrazili na kolo.
Základ je se pořádně obléci.
A tak jsme vyrazili a jeli tak dlouho, až začal sníh.
Jeli jsme však ještě dál a začalo sněžit.
Cestou dolů jsme sice skoro zmrzli, ale hlavně, že jsme se na kole pořádně projeli, když je to jaro. Počasí vypadalo slibně – sníh, sněžení a vítr.
Bez běhání by to nešlo a tak jsem rovnou vyzkoušel tuhle věcičku – Hipster belt. Nejsem žádný hipster, ale tenhle bazmek funguje dobře.
Rabštejn nemohl chybět, aneb jak elegantně vyjebat s nařízením.
Nakonec to bylo za nějakých 46km a 4:40 (část I, část II), takže spíš pomalý běh než rychlý trekking. Poslední den se nám počasí ustálilo a tak jsme mohli přinést Gardu k nám. A že jsme se snažili!
Pokud to někdo nepoznal, tak za námi se nachází Lago di Sudkov.
Není to sice Garda, ale zde jsme identifikovali plavčickou budku, došlo i Pobřežní hlídku. V budce je opravdu Kristýna, kdybyste ji nemohli rozlišit od filmové postavy…
Nakonec jsme se i projeli…
Našli sud z vinných sklepů… sul Garda.
Jen ten Diogenés kamsi zmizel.
Tak jsme aspoň navštívili Dionýsa… v Dubicku na fotbalovém hřišti.
A když jsme byli v tom, tak dětem opravili kolotoč…
…který Kristýna před uvedením do provozu řádně zkolaudovala.
Projeli se na koni, prostě multisport.
A dobyli zámek U-sov. Jen ty sovy někam zmizely, hú hú.
Bylo to povedené soustředění. Teď jsme se každý vydali zase na chvíli svoji cestou – do práce nebo do práce, abychom se za tři týdny setkali na závodech v Číně. Mě se podařilo během dvou dní odletět na Tchaj-wan, kde mě 1.-3. dubna čeká poněkud tajemný závod. A o tom zase příště.
About Post Author
