Multičína

4 multisportovní závody v Číně různé typem i délkou, přes 2 týdny na cestách, 2 výborné výsledky, 3 dny v nemocnici, 1 prodloužené vízum a horko jako v prádelně. Říká se, že Rusko nepochopíš, já bych zase řekl, že Čína vždy překvapí.

První překvapení přišlo ještě před Čínou. To jsem tak jezdil po Pyrenejích, Alpách a Britských ostrovech po závodech, vrátil se do rodného kraje do Jeseníků… a skončil v nemocnici. Nevím pořádně, jak jsem se tam dostal, stačily dva dny horečky a byl jsem tam. Ani nevím, co mi vlastně bylo (neznámá bakteriální infekce). Svoji tezi na to mám, ale ta je asi tak důvěryhodná jako Michal Hašek. Jen vím, že přijet o pár hodin pozděj, tak bych asi z nemocnice už neodjel. A jak tak ležím v té nemocnici, přemýšlím nad náročnosti AR, nad tím kdy mě asi pustí domů, kdy letím do Číny, jestli vůbec letím do Číny, a tím pádem jestli tam letí kluci. Díky nutnosti mít víza není možné na poslední chvíli shánět náhradu.

Stanovil jsem si milestony a data jako jako cítím se dobře, chodím bez bolesti, nemám teplotu, propuštění z nemocnice atd. a když budou splněny, tak poletím. Nakonec všechny byly splněny, přesto byla opatrnost na místě a tak jsem se šetřil jak to šlo.
Do Číny jsme odlétali trochu s předstihem, a tak jsem měl před prvním závodem pár dní navíc jako bonus. Začali jsme vlastně tím nejdelším (v km i hodinách) a největším (co se týká počtu členů týmu).

Suqian Luoma Lake Eco Quadrathlon (Krisitýna, Dan, já a Císy)
Jedná se o poněkud zavádějící název, ale to nikomu nevadí. Závod byl asi tak stejně eko jako solární energie. Ale to nikomu nevadí. Když dokáží Číňani v jednom proslovu blábolit současně o udržitelném rozvoji, výkonnostním sportu, blahobytu, výzvě, ice bucket challenge, míru, rodině a rybářích, tak nějaký eko se v tom úplně ztratí.

Se startovním výstřelem naskáčeme do lehce slaného jezera a plaveme, plaveme, plácáme se a plaveme. Težko říci jak daleko. Udávaná délka se pohybuje od 2 do 3,5 km, prostě za 50 min, někde na hranici první desítky se vypotácíme z vody, rychle naskáčeme do kajaků a vyrážíme na 20 km pádlování, které vede “tam a zpět”. Hustá mlha tuhle etapu mění na velké dobrodružství, kdy značně nejistě kopírujeme pobřeží a vyhlížíme kontrolu. Za hodinu ji máme, ale poněkud nás zneklidňuje to, že jsme za celou dobu nepotkali žádný vracející se zpátky. Zpět plujeme již příměji, ale také jsme nepotkali žádný tým do protisměru, divné.
K našemu zklamání byly brusle o dost kratší než bylo uvedeno, a tak jsme sice něco stáhli, ale nikoho jsme nepředjeli. Na 60 km rovinatého kola jsme zůstali na stejné pozici. Mě osobně se jelo dost špatně, sotva stačil, cítil, že po nemocniční taškařici to zdaleka není ono. Horko vrcholilo přicházelo poledne a s ním i krize. Ta se nejvíce projevila v další etapě, kdy jsme běželi k hotelu, vyběhli 30 pater až na střechu, slanili dolů a zpět do depa.
36 km na kajaku se proměnilo ve slalom mezi rybářskými sítěmi. Přestože jsme věděli přesně kam máme jet, tápali jsme jak se tam dostaneme. Až ke konci jsme přišli na trik, že sítě se dají stáhnout pod vodu a projet tak skrz.
V depu jsme těsně unikli vyřazení, dalších 60 km kola už jsme jeli částečně za tmy a posledních 40 km městského orienťáku bylo doslova za trest. Ty nám na závěr zpestřil Číňan radou, jak se dost k poslední kontrole: “North! No, South! Sausage!” Lepší radu jsme ani nemohli dostat.
Do cíle dobíháme po půlnoci na prvním nehodnoceném, tedy 13. místě. Hodnocení je trochu rozpačitý, před dvěma týdny jsem myslel výš, před týdnem jsem nemyslel vůbec.

YuntaiShan Run
Větší zážitek než tento závod byly záležitosti okolo. Cestovali jsme tam čínským vlakem, což samo o sobě stálo za to. Kdyby nám nekoupil lístek organizátor, horko těžko bychom si ho koupili sami. Sami bychom si byli schopni koupit tak maximálně hamburger. Po závodě jsme se chtěli spíše dát dohromady (já obzvlášť), tak jsme vyrazili na čínskou masáž. Taxi nás dovezl až před dům, kde to vypadalo, že jdeme k někomu do obýváku, tam se nás chopil slepý Číňan, občas pokynul, ať se otočím nebo tak, ale evidentně měl cit.
Samotný závod měl varianty 14 a 31 km. Po pár km jsem cítil, že to není ono a zhodnotil, že mi více prospěje jít rozumným tempem 14 km než závodit na 31 km. Obě obsahovaly výstup cca do 1500 m.n.m… po schodech. Každý schod byl číslovaný, asi u čísla 200 jsem vypnul hlavu, když jsem ji zase zapnul, tak jsem se zděsil, protože jsem byl pořád na schodech, jen se psalo číslo 2970 nebo něco podobného. To opravdu nic pro mě. Po 14 km jsem dál nepokračoval a společně s dalšími našimi závodníky jsme nasedli do busu a dojeli zpět do hotelu. Závod jsem tak změnil v trénink, ale myslím, že to bylo přesně to, co jsem potřeboval.

ZunYi Outdoor Challenge
Tak tenhle závod pro nás byl hodně tajemný. Do poslední chvíle jsme nevěděli jestli bude, kdy bude a vlastně jsme věděli jen to, že je to dvoudenní etapový závod trojic někde v Číně a loni byl krátký. Naštěstí Klayten (náš třetí člen) to vykomunikoval a nakonec jsme jeli. A závod to byl výborný. Přiměřeně punkový, přiměřeně organizovaný, něco co se v Číně nevidí. Dobrovolníci skutečně pomáhali, dokonce nám vyřídili prodloužení víza a tak jsme absolvovali návštěvu imigračního oddělení. Tam jsme asi paní fotografce nepřišli dost hezcí, tak se rozhodla to vzít do vlastních rukou. A tak mě i Kristýně odphotoshopovala kus vlasů a nějaký ty závodní šrámy, jakoby nic.

Prní den začal klasicky čínsky – ceremonie, schody a horko. Pak jsme si dali skutečný orienťák a drželi páté místo. V polovině 56km MTB přišla lukostřelba. Střílel jeden z týmu, a jednou z pěti ran bylo třeba trefit terč za řekou a vyhnout se tak 10minutové penalizaci. První rána do řeky, druhá skoro.. podařilo se mi udržet nervy a poslední ranou to zachránit. Pokračujeme dál, na obzoru vidíme další tým, defekt. Bezdušáky vydrží ledacos, ale přímej zásah hřebíkem ne. Stálo nás to jen pár minut, ale dvě místa a ztratili jsme kontakt. Se závěrečným během jsme si poradili a udrželi 7. místo. Tak dobrý výsledek jsme nečekali. Taky jsme ale nečekali, že tam budeme 7,5 hodiny, mělo to být krátké! Už jsem se cítil o poznání lépe než na prvním závodě, pořád to ale nebylo ono.

Netradičně nocujeme přímo v cíli etapy. Číňani dovezli stany, jídelnu, diskotéku i živou hudbu v podobě místní hiphopové hvězdy… Trochu bizardní situace, ale o ty není v Číně nouze. Horko větší než obvykle, nestavíme stany a leháme pod širák. Po deseti minutách náletů komárů je jasné, že bez stanu to nepůjde. Ve stanu to taky není žádnej med. Vedro jak v prádelně a Kristýna si dotáhla zvířátko. To si tak ležíte ve stanu, najednou Kristýna vyskočí ze stanu, že ji nějaká potvora šimrá na krku. Nejdřív ve mě taky hrklo, protože až světlo z mobilu odhalilo, že ta potvora není ani chlupatej pavouk, ani škorpion, ale krab.

Do druhýho máme ztrátu 15 min na třetí místo, ale také za sebou držíme týmy jak Thule nebo novzélanďany se Simone Maier, který budou hodně kousat. Po krátkým kole nás čeká orienťák na vrstevnicové mapě, to je něco pro nás a mě už se jede líp, vypadá to, že jsem z toho venku. Vyrážíme na čele s malou ztrátou na Thule, kteří to rubou jak o život. Po dvou hodinách dojíždíme do města, kde nás čeká skoro nekonečný běh na rozpáleném asfaltu. Běžíme na hranici možností a doběh do depa před posledním kratičkým OB bereme jako vysvobození. Vysvobození nepřichází, místo toho čeká peklo. Vedro nás spaluje, voda není a Kristýna se doslova vaří. Sotva jdeme, zastavujeme, přesto se neustále potkáváme s dalším týmem. Kristýna sotva stojí na nohách, ale pořád bojuje. Společnými silami cvakáme poslední kontroly, dobíháme na do cíle stadion ve městě a dál už nic nemusíme. Teď už jen padnout, ochladit se, něco sníst a počkat na vyhlášení.

Od třetího místa nás i po druhém dni dělilo jen něco málo přes čtvrt hodiny. Předjel nás tým Thule, ale australští PeakAdventure poztráceli čipy, dostali penalizaci a spadli až za nás. Udrželi jsme ta 7. místo a vyrovnali tak nejlepší výsledek českého týmu v Číně. Také jsme ale na trati strávili celkem 13 hodin oproti očekávaným 6, do posledního závodu (stejně jako prakticky všichni naši soupeři) jdeme s trochou nejistoty, jak na tom budeme.

Taining Outdoor Challenge
Před závodem jsme měli mít jeden den volna. Což při očekávaných 6 hodinách závodu v ZunYi mělo stačit. Závod v ZunYi měl 13 hodin a den volna se nám díky Číňanům úplně rozplynul. Předvedli dokonalý příklad toho, kdy se čeká, aby se pak muselo spěchat a opačně. Takže do centra nás dovezli až v předveče závodu, rozprava ve shonu, chystání do depa také, rozlámaní z cesty, ale všichni jsme na tom byli stejně. Tam jsme se setkali s Tomem a Šinkym, kteří se mezitím pekli v Hong Kongu.

Při ranním startu jsme pořád v nohách cítili závod ze ZunYi, ale na kole i pádlování jsme se rozjeli. Kolo překvapilo svojí zajímavostí – namotali to někde mezi farmy s čajem a chilli, žádný smog, příjemná příroda, a žádné dlouhé kopce. Kolem byly brutální strmé kopce, tak jsme z toho měli strach. Naštěstí byly příliš strmé, takže se jezdilo jen kolem a mezi nimi. Na závěrečném pádlování a lezení po žebříku jsme dokázali za to vzít a odskočit tak dotírajícím Číňanům na pět minut. Drželi jsme s Kristýnou 7. místo, kluci 8. Jak se ZunYi protáhlo, tak Taining byl o dost kratší, něco málo přes čtyři hodiny.


Další den se na startu dělíme – jeden čeká v kajaku, druhý slaní z mostu do vody, doplave ke kajaku a pádlujem. Klukům se podařilo vyhrát mezičas ke kajaku, nám jen slanění, ale i vyrážíme na pádlování více vepředu. Na kole jsme ohnuli článek řetězu do vrtule, tak posledních pár km jedeme opatrněji, nechceme nýtovat a Číňani nám dávají osm minut. Následný běh i plavení na duši/plavání zvládáme bez zaváhání. Na posledních 8 km trailu, přichází naše chvíle, Kristýna valí jak drak, máme stejný čas jako Tom se Šinkym, Číňany stahujeme na rozdíl 3 minut a pořád držíme 7. místo. Kluci drží osmičku.

Do třetí etapy se startuje intervalově dle pořadí. I když je známě, že čínské týmy bývají v posledních etapách jako vyměněné, vyrážíme odhodláni hájit náš dvouminutový náskok a 7. místo před Číňany. Začínáme na kole, časovka po silnici. Čínské týmy často vypálí a pak vadnou, tady to bylo stejné. Za chvíli nás mají a ujíždí nám. Dojíždí tým z NZ, spolupracujeme a těsně depem je vidíme před sebou. Na krátkém přeběhu na kajak je stahujeme půl minuty, ale tentokrát je na kajaku ne a ne dojet. Na pádlování nám i Číňanům ujíždí tým z NZ, za námi je velká díra. Na druhé polovině kola jsme je nestáhli a do posledního běhu s vloženým přelaněním přes řeku jdeme s tím, že to je naše poslední šance. Běžíme co to dá, ale dobíháme jen tým z NZ. Doufáme, že bychom třeba mohli je stáhnout na přelanění, Číňani si moc s technickýma disciplínama nerozumí, ale přelanění bylo zrušeno. Po boji až do konce tak o jedno místo klesáme na a jsme 8. Stejně jako kluci, kteří jej udrželi. Nám Číňani dnes dali 8 minut a jsou tak pět minut před námi. To však není nic proti chlapské čínské dvojici z týmu Red Bull, kteří dnes doslova letěli a vyšvihli se ze 7. na 4.


Večerním odjezdem z Tainingu, nocováním na letišti a dlouhým letem domů tak celá naše čínská odysea končí. Absolvovali jsme 4 závody, z toho dva moc pěkné. Výsledky výborné a viděli jsme toho o poznání více než když přiletíme jen na závod a hned zase domů. Tohle mě baví víc. Uvidíme, co si na nás připraví Číňani v příštím roce.