Pradědova 100 – kdo byl, neprohloupil

Na první říjnový víkend se nově v termínovce ultraběhů usídlila Pradědova 100ka. Loni ji absolvovalo cca 10 nadšenců, letos přes 150 účastníků. Opravdu raketový nárůst a není se čemu divit.
To nejzásadnější, trasa, stála opravdu za to.

Pro většinu účastníků musela být cesta na shromaždiště zážitkem sama o sobě – vlak v těchto končinách dosahuje průměrné rychlosti průměrného cyklisty, který vysadí EPO, a v nočních hodinách není radno nikam chodit, jinak by se člověk mohl octnout v Polsku. Ale kdo dorazil, nelitoval. Na shromaždiště všechny uvítali bratři Zágoršekové společně s Olafem.
Od začátku jsem nastoupil do vláčku s pražskými Klacky (Štěpánem Skripnikem a Fujdou) a v této sestavě jsme projeli skoro celou trať. V 6 jsme vyrazili z jesenického náměstí, za svítání vyfuněli na Studniční vrch nad Lázněmi Jeseníky, seběhli k Jeskynním na pomezí a před Horní Lipovou si to namířili k lesním barům. Ty jsme vevyužili, ale pozdější skupiny řádně občerstvovaly. Vyběhli jsme na Smrk už prakticky v Rychlebských horách a za praskání ledové tříště pod nohama seběhli se občerstvit na Ramzovou (29km). Odtamtud jsme absolvovali nejprudší a místy trochu větrnější část na Obří Skály a pokračovali přes Šerák, Keprník, Červenou horu až na Červenohorské sedlo. Tudy běželi všichni účastníci Horské Výzvy, ačkoliv ji často vůbec neviděli. tentokrát jsme měli možnost vidět to všechno ve dne. A bylo na co koukat.

Ramzová

Ramzová – kdo chce běžet s Klackama, musí dodržovat dress code.


Přes Jezerníky a Slatě jsme proběhli kolem Švýcárny, kde přišel asfalt a s ním trochu krize. Na Pradědu cvakli razítko a krizi zahnali na Ovčárně domluvenou polévkou od pořadatele. Než klukům nalili polívku, stačil jsem občerstvení vylepšit dvěma Šeráky. Načež mi začala být trochu zima a v rámci zahřátí jsem kopl do vrtule a od Petrových kamenů Pražáky už neviděl. Následný hřeben, asi nejhezčí část závodu, mě bavila o poznání víc než mě většinou závod baví po 60. km. Až na Skřítek jsem si to strašně užíval.

Neužíval jsem si ale seběhy, někde na začátku trasy jsem si několikrát dost nepříjemně nakopl prsty na noze a tak jsem teď místo volného úprku z kopce každý krok brzdil. Cestou na Rabštejn (75 km) mě nejdřív předběhl Jirka Helleší a po lezecké vložce jsme se na Rabštejnu opět potkali s Vaškem, taky mě docvakli Pražáci. Následný seběh byl z mojí strany až do Libiny (90 km) utrpení. Tam jsem se dal do kupy, cestou na Bradlo (95 km) se setmělo, Štěpán začal dýchat jak krysařík, hory skončily a už celkově už nebyla moc motivace běžet. Společně jsme dorazili před desátou večerní (tj. v čase lehce pod 16 hodin) do cíle v Zábřehu.

A pak už je to klasický cíl – tvrdí závodníci se promění v belhající se mrtvoly, kdy člověk neví jestli se má dřív umýt, najíst, napít, spát nebo si odpočinout.
S během je spokojenost taková poloviční – do 70.km to bylo dobré. Pak, když přišla část, která mi normálně sedí, už to za moc nestálo. Taky jsem úplně nevychytal oděv – z respektu před zimou (mrzlo) jsem vsadil na Merino. Potud dobrý, jen horní část mi byla trochu volnější. A když zpocená vlna skoro 16 hodin dře o některá místa… poučení pro příště.
K organizaci velice stručně – všechno bylo tak, jak mělo být. Co mělo fungovat, to fungovalo. Drobnosti by se našly, ale skutečně jen drobnosti. Taky by se našly šikovné vychytávky, které pořadatel připravil.

Tohle všechno pro mě ale jsou ve srovnání s tím hlavním jen detaily. A tím hlavním byla zvolená trasa. Nádherná, horská a výborně označená. Start citlivě zvolenej na 6. ranní, takže pomalejší i rychlejší účastníci si užili ty nejhezčí partie za světla, což za hezkého počasí udělalo tomuto závodu nejlepší reklamu. Ultratrail žije.

GPS záznam – (baterka došla těsně před Zábřehem).

1 Response

  1. Jiří Zelenka

    Pěkně sepsaný, krásný výkon a start v 6 ráno je opravdu velký bonus kdy je se na co koukat a ne většinu trati v noci jak je to běžné. Budu na tebe mít pár otázek tak mi písni. Pěkný stránky plné inspirace.

Leave a Reply


× dva = 14