EPO Survival – mráz na horách, teplo u vody.

Je konec května a v noci na horách mrzne. Tak jsme se radši vydali na závody do nížin k Vltavě, kde je přece teplo a vyrazili s Kristýnou v barvách týmu Sanasport Warmpeace na EPO Surivval.

Jo, tak teda teplo. V Rovišti u Vltavy nás vítá 5 stupňů a déšť. EPO Survival se jezdí na body – body jsou za kontroly na kole, treku, in-line bruslích, lodi i orientačním běhu a také za speciální disciplíny – skalní lezení, Bolsův kros plný skoků a sjezdů do vody a vůbec. Za za příjezd před limitem jsou drobné plusové body, naopak při pozdním příjezdu se penalizace stupňují. Z mapy vyskakují v principu dvě varianty – loď a lezení, pak Bolsův kros v Hříměždicích v lomu, OB s bruslema ještě stále relativně na začátku závodu, trek a na kole do cíle. A nebo to po lezení otočit a skončit Bols-krosem. Obě varianty mají “otevřeny konec” – prostě uvidíme jak nám to půjde a postupně začneme vynechávat kontroly na kole. Vybrali jsme nakonec druhou variantu, protože se nám fakt nechtělo několikrát skákat do vody a pak jet celý mokří 11 hodin na kole. I s tím rizikem, že na OB budeme už asi hodně prošití.

Po úvodním krosu se motáme k lodím a plujeme k mostu, tam se na chvílí dělíme, vybíhám na most a za chvíli jsem slaněnej zase u Kristýny v lodi a pádlujeme pro další kontroly. Na kontrolách jsou nasprejovaná písmena, která si musíme zapsat do průkazky. Abysme ji pořád nevytahovali, průkazku neztratili a taky si ty písmena zapamatovali, vytváříme věty (v textu kurzívou).

VK, takže Václav Klaus… Na lezení na mokré žule volíme variantu na jistotu a raději lezeme lehčí cesty. A teď už hurá na kolo, pěkně to odsýpá. BZH – Blbej Zeman Hledá.. co asi tak může hledat. Úkryt! GX.. co z tohodle máme udělat za slova?.. MF, MotherFu**er! Tak to bychom měli, přijíždíme pod hráz Orlíku do depa na trek. Zapíšeme písmenka do kartičky a vyrazíme na trek.

Je 8 ráno, běžíme přes Vltavu po lávce na kopce nad řekou. Tohle se moc povedlo – běháme po loukách, borovicovým lesem, někdy i v něčem hustším, ale moc pěknej les. WMYK – to je skoro jak CMYK, jen místo žluté je tam bílá, to se bude dobře pamatovat. V půlce treku nás čeká přeplavení přes Vltavu. Rychle naházíme věci do loďáku a jdem do vody. Nejdřív jen pár metrů přes zátoku na kontrolu na skále. Tý krávo, ta voda je nějaká studená! Víc studená! Todle mělo sotva 20 metrů, přes Vltavu to je tady asi 250, jak tohle dáme?! Nějak.. lezem znovu do vody a najednou mi přijde nějaká snesitelnější. Tento pocit mě po pár metrech opouští a jen cítím jak mi mrznou prsty a krk. Na druhém břehu se mi klepou prsty tak, že mám problém otevřít loďák.

Rychle se nasoukáme do věcí a rozbíháme se na další kontrolu. Ohříváme se nějak pomaleji, než bych čekal. Cestou probíháme kolem rybářů a probíhá následující rozhovor:

Rybáři: To jste zpocení nebo mokří.
Já: Zzz… mokří!
Kritýna: Zzz.. jsme.. to plavali.
Rybáři: JSTE NORMÁLNÍ?!

A co jim na to mám říct…? Startujeme v kose a dešti ve tři ráno a plaveme přes Vltavu.. Ještě pár kontrol – WMYK Vytiskl Rudou Stránku Informací Úplně Kokotských a jsme zase v depu. “JSTE NORMÁLNÍ?!” tahle otázka se mi neustále vrací…

Je něco po 11. a teď už budeme muset víc uvažovat co vzít a co vynechat. Chumel hodně bodovaných kontrol na západě vypadá lákavě, jdem do něj. AVOH, to je skoro jako HOVADO pozpátku. Před jednou odpolední jsme na in-linech, dvě kontroly, jedno brždění do trávy a rychle na orienťák. FQ. Tam už  to moc nejde, postupně vadneme a ani ta pozornost není co byla na startu. Chyby asi na tři minuty, čistokrevní lampioni by mě za tohle mapování nepochválili, ale na survivalový poměry jdeme více než přesně.

Máme 70 minut do cíle, potřebujeme stihnout Bolskros a ideálně dojet v limitu, všechno ostatní je za bonus. Cestou bereme jednu 40bodovou, která je skoro po cestě, ale další už raději vynecháváme (která je víc skoro a míň po cestě).

Bolsův kros – úzký koridor v lomu v Hříměždicích vyznačený “mlíkama” přes kameny a skály nás za pomocí lan, lanovek, slackline provede několikrát zatopeným lomem, až k závěrečnému skoku – z 10 metrů za nejvíc bodů, ze 4 za drobný. JSTE NORMÁLNÍ?! Asi ne, hop. Nebyl čas ptát se kolik je to metrů. Dvě desítky – jedna pro mě, druhá pro Kristýnu. To vše v hektickém tempu. Zpátky na kolo a do cíle. Na slacklině se to začlo štosovat, čekali jsme pár minut a ty nám teď chybí.

Takže po třinácti hodinách časovka dvojic až do cíle. JSTE NORMÁLNÍ?! Jedeme totální hranu, příjezd o 5 minut později, ale pořád se nám to vyplatilo. Úleva, spokojenost a další dvě desítky, teď už točený.

Jelo se nám pěkně a potvrzují to i výsledky – 2. místo v MIXech za Bárou s Pavlem, to bereme.

V cíli probíhají klasický diskuse, co šlo stihnout a co ne a až tam se dozvíme, jak to bylo vlastně s teplotou vody – Orlík odpouštěl 200 vteřinových kubíků..4 stupňové vody. Takže voda v místech, kde jsme plavali, měla stupňů 6. JSTE NORMÁLNÍ?!