Jesenický Tvrďák – po osmé a přece jinak

K jedné z červnových sobot patří Jesenický Tvrďák stejně neodmyslitelně jako druhý pivo k prvnímu pivu. Vzhledem k letošním podmínkám, to opravdu stálo za to. Takové věci se stávají nanejvýš jednou, za 15 let. Kdo přijel, neprohloupil.

Sice patří k sobotě, ale začal nočním orientačním prologem, už v pátek večer. Ten jsem si pohlídal a bylo z toho 2. místo. Jenže to nic neznamená, závod se rozhoduje v sobotu a to většinou až po poledni…

Takže v sobotu v 5 ráno stojíme na startu a spousta věcí je jinak, než jsme zvyklí. Žádná mlha, ani déšť, ale modro. Tak on snad dneska půjde vidět Praděd, zjistíme jestli fakt existuje! Jak řekli, tak udělali, vyběhli jsme vstříc Pradědovi. Asi po kilometru se ptám, jestli už tam budem, to zůstává. ale prý ještě ne, to je taky stejné, jako v minulých ročnících. Oproti minulým letům došlo k určité generační obměně, tak tu letos chybí někteří zkušení harcovníci (jako třeba Blouďas [kupujte Moiru Speedo Berghaus), naproti tomu jsou tady mladé pušky z Beskyd, kteří závod rozběhli, jak kdyby měl skončit na Ovčárně. Zkušenost mi praví, že tady se závod nevyhrává. Po hodině se schladíme canyoningem a pak už jen šplháme přes Velký kotel na Ovčárnu. 16 kiláků za mnou, jsem někde v půlce pole, ale to mi teď vůbec nevadí, teď už se budu jen prokousávat dopředu (aspoň tak jsem si to naplánoval). Rychle sednout na kolo a začít do toho dupat. A skutečně mi to jede, cestou na Praděd (byl tam, fakt existuje!) sjíždím pár lidí, obrátka a dalších 30 km do Břidličné je převážně z kopce. Zkouším využít, co jsem se dozvěděl v práci o časovkách a aerodynamice, fakt to funguje a zářezy na vidlici přibývají. Podle výsledků jsem tohle musel jet jak drak.

Při náběhu do bazénu si říkám, že bych ho mohl přežít bez ztráty květinky. Po pár bazénech tento cíl reviduju na to, že mi bude stačit přežít. Po 1500m / 60 bazénech znám dokonale nápis v bazénu, že SPORTEM PRO ZDRAVÍ… už mám 10 bazénů… RADOST Z POHYBU… 17 bazénů. Nebo 21? Co já vím. 800 metrů.. Mám velikou radost z pohybu. Co by asi dělal Brain Boitano? A co Jan Tleskač? A Láďa Gášek? Nebo Małgorzata Dydekova? Eště půl kilometru. A tak se tam plácám. 10 Plácám se ve vodě, občas si uvědomím, že i tady se závodí, tak se začnu plácat s to větším úsilím. Úsilí sice zvýším, ale rychlost ne, tak zase poslušně odpočívám. Brýle se mi zatoulaly někde po cestě, mám zamlženo a mlhovno vidím. Tato mezihra dokonale oddělila předchozí část závodu, jakoby to bylo včera. To co je teď s tím vůbec nesouvisí.

Rychle se zdekovat z bazénu, pár kiláků na kole na Hartu a pádlovat. Cestou se ještě stavíme na střelnici. Vedle mě Danovi padá jedna položka za druhou, aby taky ne, když panáček vedle Dana si myslí, že je Matthew Emmons a střílí do špatných terčů. Moc to neřeším, střílím tak nějak od pasu (do svých terčů) a svoje dvě položky jsem sundal, takže to je za 0 trestných okruhů. Pryč odsuď a na kajak. Mořský kajak jsem nezískal, musel jsem vzít za vděk turistickým laminátem. Žádná výhra to nebyla, ale Harta byla bez vln, tak to nebyl zas takovej hendikep. Taky jsem mohl mít loď děravou jak ústa staré ženy… Čeká nás nějakých 16 kiláků / dva okruhy na Hartě, všichni se tu potkáváme a zdravíme, ať už šedý mořský vlk Kotyk nebo kluci z Beskyd. A taky se dost pečeme.
Z kajaku zpátky na kolo (MTBO) a dá se říci, že se postupně začíná lámat chleba. Teď už není žádná disciplína důležitá nebo těžká. Důležitý a těžkou jsou už všechny, protože při všech vám může dojít. A při dnešním vedru vám může dojít ve více disciplínách.

Orientace na kole je fakt jednoduchá, v principu se každá ze všech kontrol dá jet na dvě kouknutí do mapy. Aby toho ale nebylo málo, cestou zpět na kole jsem trefil přejezd – šraňky dole a červená na přejezdu. No dobře, tak jednou nebudu punk a poslechnu pravidlo a čekám. Po chvíli přijíždí Pavel Kurz s Danem, prohodí něco o tom, že musíme být tvdrí a jedou dál. Tak to dopadá, když chce člověk jednou něco dodržet. Tak nic, pěkně mezi závory, vlak nikde, tak jedu taky…

Na kontrole v lomu nás čeká další taškařice – pro kontrolu se musíme potopit. Aspoň se pořádně schladíme. Dojíždíme další závodníky, jsem teď sice někco kolem 5. – 6. místo, ale jsem ve skupině 6 lidí. S Šinkym za to zkoušíme vzít, ujet se nám nedaří, ale aspoň celá skupina zrychluje. Takže do depa jsem si přivezl pět lidí za sebou a čeká nás orienťák.
Todle jsem zrovna nechtěl. Všichni přezouvají v depu, to je moje šance. Popadnu batoh s botama a valím na kole na start orienťáku. Tam se bleskově přezout a vyrážím na orienťák dřív než přijedou. To se víceméně dařím, stačí drobná chyba na druhou kontrolu a už jsem úplně sám. Na 1. kontrole 2. okruhu dobíhám o kolo zpět Ondru Skripnika. Paráda, poběžíme spolu a mohlo by se nám to oběma vyplatit. Tak ne, jdu to rovně a Ondra nikde, tak to neklaplo. Na dvojce se ale zase setkáme. Tak znovu a lépe. A na 3. kontrole totéž. To se nám to opravdu “vyplatilo”. Ondra prohlašuje něco o tom, že je přesnější. Na to mu odvětím, že taky na to má ranking. Takže dál pokračujeme poslušně spolu a cestou pobereme i pana Lórence.

Orienťák jsem poměrně rval a následný brusle si tak prostě protrpím. Sice jsem na nich nic neztratil, ale prostě mi tam došlo. Pozitivní je, že vidím, že na OB jsem dost získal, takže články našeho bývalého cyklovláčku se postupně trousí na brusle (a nebo se ještě ani netrousí). Méně pozitivní je to, že jsem za to teď draze zaplatil a už mi to moc nejde. Jestli mi na bruslích došlo, tak na MTBO přejezdu s vloženým lezením a lanovým centrem mám vysloveně krizi. Lezení by ještě šlo, ale nikdy jsem si nemyslel, že budu takhle bojovat v lanovým centru. Co jsem se jich nastavěl a teď tohle:/
V některých pasážích posledního výjezdu vidím Šinkyho jak tlačí. Ten musí mít pekelnou krizi… no, to možná má, ale hned, jak sedl na kolo, tak mi postupně začíná ujíždět. Co se mi nepovedlo na kole, se mi snad povede v běhu. Pro případ nouze beru s sebou MagnesLife a vyrážím předposlední disciplínu – horský OB. Ten je zajímavý tím, že každý se běží na stejný mapě, jen se mění její měřítko.

Na předposlední kontrole jsem zase docvakl Šinkyho, paráda. To ale znamená, že se budem na posledním MTB budeme zase honit. Takže to zas taková hitparáda není. Jenže Šinkyho berou křeče, tak mu věnuji MagnesLife a běžím zase sám. Posledních 16 km MTB už jedu tak nějak… tak nějak. Chvíli zkouším jet agresivně, pak raději na jistotu, prostě co mi nohy dovolí. A ramena… a zápěstí…

Cíl. Pivo. Polívka. Cíl. Úleva. Konečně. Úleva.. jenom si tak lehnout, a nikam už nejet. A nechat vyplavit všechny ty endorfiny, opadnout adrenalin a pak už jenom nechat všechno bolet. A ležet na tý louce. V cíli jsou závodníci přede mnou. A postupně dojíždí další. A všichni se na té jedné louce sejdeme, u stejnýho piva a polívky.
Cílovka

Stránky Jesenického Tvrďáka
Výsledky závodu

Leave a Reply

Captcha *