DKNV Survival 2008 – Boj až do konce

Survival je v původním významu boj o přežití. Dnes se tím označují závody jednotlivů či dvojic, které kombinují několik disciplín a svým pojetím se tomuto boji blíží. Letošní DKNV Survival znamenal hlavně boj. Je jedno o co nebo s čím, ale až do konce…

Pěkně ale popořádku. V pátek večer dorážíme do Poněšic, kde už tradičně má závod zázemí. Moc změn oproti loňsku není, tak se s tím snad nějak poperem. Zkoušíme si lezení na umělé stěně, abysme pak v závodě nemuseli plavat. (Podle obtížnosti vylezených cest pak dvojice plave. Když nevyleze nic, má to za 1500m, když dá těžký cesty, má to zadarmo). Rychle nabalit věci do depa, času nemáme nazbyt, ale stres není.

Hlavně ať nás nepotkají žádné technické potíže

První závod sezony a první závod spolu, tak jsme pořádně nažhavení.

V pátek v 10 večer to vypuká, vyrážíme asi ve stočlenným poli na úvodních 5km běhu. Bohužel mi nesvítí půjčená čelovka, tak běžím “s vyrovnávací pamětí”, kdy si musím zapamatovat, co osvítil Zbyšek. Úvodní běh máme za sebou dřív než řekneš lopata, balík je pořád dost pohromadě protože jsme v jednu chvíli všichni svorně jak stádo ryb hledali kam dál vede cesta.


Titanik se potápí, bárka jde ke dnu

Obouvám brusle, Zbyšek sedlá kolo a míříme do Hluboké nad Vltavou. Předjíždí nás pár dvojic, nutím Zbyška trochu víc brzdit, to zvládá perfektně, přestože nemá řidičák na kolo s živým přívěsem:)

Nighthawk.

Následuje 16km skalního krosu, běžímevpohodě, ač s jedním světlem, se posunujeme dopředu. Bojujem, zatím celkem lehce. Značka je dost neznatelná, velká část startovního pole se sráží do sebe. Nakonec někam běžíme kontrola tam je a začíná se zase závodit…
Škrábeme se po čtyřech svahem nahoru a dolů, v kamenech, listech, jehličí, prostě jako pejsci. Někdy je pořeba obejít skálu vodou po potápějících se kůlech abychom ve finále zjistili, že naše loď je na druhé straně. Nedali jsme ji na vyznačení místo a tak nám ji pořadatelé přes Vltavu nepřevezli. Jsme zatím jedni z prvních, nikde žádný převozník, tak nezbývá než plavat. Zabojujem a ani moc neztrácíme.
Celí mokří dorážíme ke stěně a jdeme lízt ty těžký cesty (abysme nemuseli plavat přece!), chyba ve výpočtech nám přisuzuje 200 metrů, ale Zbyšek vystřihne 3 výmyky, zbývá už jen 50 metrů a ty teda jdu trapně plavat 😉

Andělo!
Andělo!


Fyzička nestačí, je třeba se se soustředit.

Sedáme do lodě, s kolem a bruslema a pádlujem zpět proti proudu do Hluboké. Tahle disciplína nás vyloženě nebaví, ale do survivalu prostě patří. Asi o půl třetí ráno jsme tam a sedáme na kolo, které nám dělá společnost až do osmi do rána. Při jednom odjezdu z kontroly dělám chybu, dojíždí nás pár dalších dvojic, jedeme s nimi pár kontrol, spíš teda letíme. Zbyšek jede jak drak, přesto nám část skupinka ujíždí. S dalšími se díky nepřesným popisům na kontrolách potkáváme prakticky pořád.

Tak nás tu máte.


Překreslování kontrol se vyplatí věnovat trochu času.

Měníme kolo za orientační běh, ten pak za orienťák na kole, to za další orienťák bez kola, při tom si střihneme lanovku se slaněním a nějakou průlezkou, abychom pak dojeli zpět na kole do Hluboké.

Pryč odsud!


Tak! Choďme sa odtialto odjebať!

Pořád se naháníme s jedním týmem a bojujem o druhé místo v akademické kategorii. Z kola mi už hrabe, Zbyška začínají sužovat křeče a já nemám nic po ruce, co bych mu dal. Ale přece se nenecháme dojet, boj o druhý místo bude ještě tuhej. Vypadá to, že si ten druhej tým dovezem na zádech až na závěrečnou kanoi. Ale zpátky do depa…

Přezouváme do bruslí a rychle na raft. To už Zbyška křeče patřičně omezují, na každým kilometru stavíme.

Když to jde, tak to jde a když to nejde, tak se musí jet a všechno časem přejde… tak tohle nepřešlo.

Předjíždí nás pár týmů, ale bojujem dál a sedáme do raftu. Jenže už to nejde vůbec. Tak co teď, během chvíle se všechno mění, druhý místo je v háji, se Zbyškem to vypadá opravdu špatně, začíná boj o to vlbec závod dokončit.

Jsem v raftu a mám před sebou solidní vířivku, co s tím?

Času do limitu máme dost, jsem rozhodlej ho dokončit prakticky jakkoli. Zbyšek se snaží dát do kupy, já sjíždím kanál s raftem sám, branky suverénně míjím, takže to musím dát znovu – bez raftu.

Do vířivky se chodí přece bez lodě!

Nakonec pomůže trocha spánku a hlavně sůl, kterou jsem vyžebral v místní hospodě.

Budem bojovat draku!

Poklidně jedeme zpět na bruslích, všechen matroš (s dvěma kolama) ládujem do kánoe a po více než 19ti hodinách jsme v cíli. Konečně.

Nevyhráli jsme, ale boj to byl až do konce. Když pak pozdě večer vyvěsí výsledky, se třetím místem jsem spokojenej. Pro Zbyška to byl survival se vším všudy (tedy i s krizí), technicky i fyzicky na začátek hodně dobrý.
Hlavně se mě to ale bavilo, se Zbyškem se mi jelo dobře. Prostě jsme Veselí bratři, bratři jak se patří!

2 Responses

  1. :D Andìla :D

    Jsem na vás pyšná vy moji happy brothers 😀 😉 Tenhle uspech se jeste musi oslavit 😉 Vidim to na Tatru, co Pájo? 🙂

Leave a Reply

Captcha *