Bergson Winter Challenge 2007 : Jak sedláci u Hradce

Bergson Winter 2007 skončil. Pro některé skončil po mnoha hodinách v cíli, pro některé předčasně v některém z dep a někteří bohužel skončili v nemocnici. Těžší než obvykle? Těžko hodnotit, avšak letošní ročník se hodně lišil od minulého.

Samotný závod začal v pondělí v poledne, pro všechny týmy však začal už v neděli. Příprava postupů, materiálu zabere sama o sobě dost času, proto se do polského Karpacze vydáváme už v šabotu odpoledne. V neděli tak máme na všechno dost času, v klidu vše připravujeme, vymýšlíme ty nejvykutálenější postupy (prostě co se dá objet to objedem:). Venku po zimě ani stopy, to je hlavní rozdíl proti minulému roku. Minulý rok bylo na začátu závodu -15, venku metr sněhu, na horách krásně. V průběhu se prohnala sněhová bouře přes Krkonoše a na konci bylo všude o metr sněhu víc. Tentokrát kde nic tu nic, všichni čekají jarnější závod, hřebový pláště na kola zůstávají v depech.

Etapy jsou naskládaný jinak než loni, zpočátu hodně treku, později zase víc kola. Tra? je jinak dost podobná té loňské. Takže nás opět čeká průzkum hradu Chojnik, slaňování a následné škrábání se nahoru 70ti metrové přehrady, slaňování Skoczky narciarske (skokanský můst) a průzkum tunelu a štol.

Máme částečně nový tým, od českýho AR s náma jede Petr, Honza se mnou jsou stabilní a pro Karol je to první adventure race. A hned jeden z nejdelších a eště k tomu zimní! Ale co, my ji pomůžem a taky to není žádný ořezáváto. Taky se nám podařilo sehnat sponzora HI-TEC, takže se jmenujeme HI-TEC/Internet BillBoard a fotíme reklamní/prospek?ácký foto (doplním).

V 11 vycházíme na start do středu Karpacze, na startu je celá světová špič(k)a, z ČR se účastní 4 týmy a všechno to jsou zkušené týmy, které mohou promluvit do pořadí na předních místech. V pondělí v pravé poledne startujem, vyrážíme na krátký orien?ák. Na první kontrole jsme jedni z prvních, rozdíly minimální, na orien?áku se závod nerozhoduje, ale máme tak dobrý přehled o ostatních týmech. Po chvíli potkáváme Francouze běžící do protisměru. Běží jak o život, rozdávají úsměvy na všechny strany, jejich ženská rozdává vítezný V jakoby už končili. No s tímto tempem brzo skončí…

Za tři čtvrtě hodiny je hotovo, bereme batožinu, hůly a vyrážíme na trek. Prakticky od počátku se propadáme, Honzovi se vrací chřipka. Postupně nás předchází český i jíný týmy. Chvíli jdeme s Vaňousem (Salomon/NUTREND) a Quatrem, ale i ti nám uchází. Drobné zaváhání v mapě nás stojí další cenné minuty. Počasí je skutečně zlý: Sněží, viditelnost asi 20m, silnej vítr. Škrábeme se na Sněžku, to už Honza je na gumě a Petr ho táhne. Tam potkáváme Tilaky, kteří nám ihned utíkají. Cesta je ledovatá, většina týmů si nevzala sněžnice a udělala dobře, alespoň prozatím. Po cestě dolů si beru Honzu já, pokračujeme po hřebeni na západ. Honza se trochu zvedá, místy běžíme, Karol běží výborně, předbíháme pár týmů. Pokračujem dál, následují dlouhé postupy až ke Hradu Chojnik (cca 25km). Letos je hrad naprosto bez sněhu, jaká to úleva oproti loňskému ledovému království! Rychle prozkoumáváme hrad a pokračujem dál. To už nemám na to ani já, ani Petr, abychom Honzu dál (do kopce) táhli. Po dlouhém skutečně pomalém postupu se snažíme Honzu nějak vzkřísit. Karol kouzlí s lékárničou, cpeme do něho jídlo i pití. Je nám všem jasný, že takhle to dál nejde. S Honzou to ale nevypadá dobře. Za pár hodin dorážíme do depa ve Sklarske Porebě. Honza toho má dost, kašle jak tuberák, skoro hoří a odstupuje ze závodu. My po dlouhé pauze v depu pokračujeme dál a vyrážíme na lyže.

Je po půlnoci, mažeme klistr,j na zmrzlým sněhu drží dobře. Čeká nás 36 km lyží, jen tři kontroly. Všechny dobře znám, byl jsem na nich loňský rok. Bohužel teď tu jedeme v noci, mapa moc nesedí, stopy jsou duplý uplně jinak než v mapě, něco není prošláplý vůbec. Postupujeme nocí dál, konečně potkáváme další týmy, jsme schopní bruslit a cesta nám dobře ubíhá, blýská se na lepší časy. Bohužel ale v chatě zůstáváme příliš dlouho, týmy nám ujíždí a musím tak všechno mapovat sám. Tvar křížení nejde z mapy moc poznat, ale hlavně sněží. Padá novej sníh, na kterým nám nedrží klistr. Nejdřív nedrží, pak lepí. Nekolikrát se mění sněhový podmínky, Petr zapřahá a potahuje Karol na gumě. Rozednívá se a sněží dál. Opět se mění typ sněhu. Petr bojuje se s vracející nemocí, Karol s průjmem a nastupující křečí, já si svou (spíše motivační) krizi přestál, tak bojuju s mapou.
Petr se rozhoduje, že už dál nebude pokračovat. Vrací se mu nemoc a pokud by pokračoval, tak by nejspíš skončil na nemocenské. No každý není student a být 2 týdny ven z práce vzhledem k tomu, že v květnu je ME v Zakopaném… není nejlepší. Karol toho má taky dost a tak obracíme do depa. Odpočinem, berem věci a vracíme se do Karpacze. Letošní Bergson pro nás skončil.
Když jsem viděl na konci treku Honzu, jak je na tom a věděl jsem, že Petr před tímto závodem taky laboroval s nějakým nachlazením, tak mne napadl možný scénář ne nepodobný tomuto. V té době však Karol vypadala svěží a tak jsem počítal s tím, že to kdyžtak dojedeme ve dvou (a to bychom si zjednali dost velkej RESTEKP). Bohužel. Jsem zklamanej, ale tohle k těmto závodům patří. Někdy se věci nedaří a takový závody člověk nemůže jet nemocnej.

V Karpaczi balíme věci, přitom sledujeme průběh závodu. Zůstáváme do středy a pak vyrážíme domů. Venku je pěkně hnusně. Na Sněžce strašně fouká, je tam 30cm novýho sněhu. Postupně odpadají další týmy. (Odtud info ze závodu, jen z doslechu, či internetu). Na čele se drží favorizovaní poláci Speleo Salomon, za ním s odstupem asi dvou hodin další polké Salomon týmy. Tato skupina si vypracovává větší a větší náskok. O 4.-6. místo bojují tři české týmy (Tilak/OpavaNet, Quatro, Salomon/NUTREND) společně s Estonci a pomalu se na ně dotahují Finové.

Postupně odpadají další týmy (není nic nenormálního), bohužel letos s celkem těžkýma zraněníma. Estonka spadla z kola a Estonci volají z etapy sanitku. Křižák (Libor Kříž) měl těžké zranění bérce a končí tak v nemocnici. Pro tým Salomon/NUTREND to znamená konec závodu. Smůla pokračuje… V průběhu 8. etapy odstupuje i Tilak/OpavaNet. Jejich kapitána díky celkovému vyčerpání a nedostatku spánku postihla horečka spojená se zánětem průdušek.
Posledním českým zástupcem v závodě zůstává tým Quatro. Ti svádějí boj s Poláky a Finy až do cíle o 5.-7. místo. Jen o pár minut prohrávají boj o 5. místo, naopak jen o 5 minut vyhrávají souboj o 6. Gratuluju!

Foto bude časem, až nějaké seženu/se ke mně dostane (tj. první foto by mohlo být zítra). Letošní Bergson byl zkrátka jiný než ten loňský. A? už naším týmovým “výsledkem”, ale taky to byl prostě můj druhý Bergson, počasí nebylo tak zimní a tak byl letos celkově rychlejší. Možná právě proto došlo k tolika zraněním. Snad se z toho všichni dostanou a potkáme se v květnu na ME v Zakopaným.